Úvodník od autora - aleš-novák

Tichý společník

Sedával u počítače téměř každý den. Od té doby, co po jednapadesátiletém manželství ovdověl, byla to jeho jediná zábava.
Kdoví, proč si vybral zrovna literární server, i když mu oči už dávno nesloužily tak, jak by chtěl.
Vybíral si ze sloupce na levé straně stránky ženská jména a klikal na ně. V průběhu několika měsíců už tu své stálé favoritky ale rád objevoval i nové, mladé tváře. Připadal si, že
přes sklo monituru nahlíží do jejich pracoven, kuchyní, školních tříd… svěřovaly se mu samy, často i víc a rychleji, než by čekal. Jen o tom nevěděly. Znal jejich osudy, svlékal si
je prostřednictvím jejich vlastních slov, ani nepotřeboval dalekohled, aby odhalil tajemství cizích ložnic. S prstem na tlačítku počítačové myši mohl mít jakoukoli ženu, kterou chtěl.
A tolikrát, kolikrát se mu zachtělo.
Když ho jednoho dne ráno našla ošetřovatelka, už nedýchal. Ale na tváři měl šťastný úsměv.