U krmelce

V lese jsem narazil na ježka, a zatímco jsem si na pařezu vytahoval bodliny, napadlo mě, jaké to asi musí být v říši zvířat. Ježek si tak jde, čmuchá nějaké žrádlo a pak prásk a je z něj placka. Ze mě placka tak lehce nemůže být, ledaže bych potkal hrocha, který by skákal ze skály placáka a já se zrovna potápěl. To není moc pravděpodobné, to znamená, že být zvířetem nebo zvěří není žádná sranda.

Ježkovi jsem se omluvil a řádně ho zakopal. Když jsem sekal dlátkem písmenka do žuly, přišla za mnou liška, jestli nevím o nějaké pušce. Zeptal jsem se jí, na co potřebuje pušku a ona ať držím hubu a něco jí seženu, že je to otázka jejího života a smrti. Buď odstřelí hajného, nebo si to rovnou může vykopat vedle ježka.

„Hm, co máš s hajným?“

„Co bych s ním jako měla mít? Je to prostě debil, jak vidí lišku, střílí. Nevím, asi nějaký problém z dětství, nevím proč kvůli vzteklině tak vyvádí“

„Hele, flintu nemám, můžu ti dát jen tenhle malý rýček“

„Rýček.. mě odvezou.. dej to sem, a radši se tu teď moc nepoflakuj, bude tu husto“

„Jak to myslíš husto?“

Bimmmmm…  „takhle husto, ještě nějaký dotaz?“

Hm, začal jsem si zamačkávat bouli a potom, co liška odběhla, jsem sešel kus z cesty.

Po asi kilometru jsem narazil na hájovnu.

 „Heheh, vy jste potkal lišku, že jo?“  Smál se mi hajný a poskakoval na jedné noze.

Dostal levý hák, postřelil si psa a pozval mě na čaj.

„Víte ta liška je v pohodě, občas sice dělá kraviny, ale jinak je úplně neškodná, zrovna včera tady vyřvávala, že už ji pěkně sere ježek, a že se o něj postará. Nevím, co tím myslela, jak by se asi mohla liška postarat o ježka, že jo“

Napadlo mě, že docela dobře. Pak si všiml mé boule a nakopl mě do břicha. „Už vás hlava nebolí, viďte?“ Poděkoval jsem a v předklonu se dopotácel ke krmelci. Seno a kaštany před spaním byly vcelku chutné, ale stejně jsem měl v ústech divnou pachuť. Tohle je fakt divný les, pomyslel jsem si a zařval na sovu, ať už konečně drží hubu.