MILUJU JERRYHO!

Zahybá mi. Najednou to věděl. Trvalo mu ale dlouho, než na to přišel. Mělo mu to dojít, už když chtěla, aby jí plácal přes zadek. To nikdy před tím nechtěla. Ale jemu to došlo, až když si jednou řekla o anál. Po sedmi letech manželství, kdy musel žadonit dokonce o orální sex. Ale ani anál ho netrknul hned. Místo toho byl pitomně nadšený, že se jeho mladá manželka konečně rozjíždí. Za mlada o tom slýchával od chlapů. Když na ně přijde třicítka, říkávali, ještě uvidíš.

To tedy viděl. Jaktože ale trvalo tak dlouho, než mi to seplo, říkal si? Přeci nejsem blbej. A protože nebyl, najmul si soukromého detektiva, aby přišel na to, s kým ho manželka podvádí. Který prase s ní provádí to, co ona pak čeká ode mě v naší ložnici? Až toho chlapa vyšťárám, zabiju ho. A potom vyřídím i jí. Anebo v opačném pořadí. Na tom nesejde.

Detektiv se ozval po dvou týdnech. Byly to nejdelší dva týdny jeho života.

„Tak co máte?“ obořil se na soukromé očko v kavárně, kde se sešli.

„Něco mám,“ řeklo očko. „Chcete vědět i podrobnosti, nebo jenom jeho jméno.“

„Chci podrobnosti.“

„Omlouvám se, že to trvalo tak dlouho. Ale Vaše paní...“

„Štětka jedna!“

„...musí být mimořádně vynalézavá. Víte, byl jsem na ní nalepenej celou tu dobu. Ale nikdy jsem je spolu nechytil.“

„Jakto?“

„Pracuje v tom obrovským kancelářským komplexu v centru. A mě nikdy nepustili až k nim na patro. Sekuriťáky jsem ani neukecal, ani nepodplatil. A ten barák má mraky východů.“

„Takže mi zahybá v pracovní době? Ta mrcha!“

„Musí to tak být. Protože kdykoliv jsem se na ní nalepil po práci, nikdy jsem ji s nikým neviděl. Ani ve fitku, ani v kavárně, ani při obědě. Ale i když jsem jí s nikým neviděl pohromadě, byla s ním skoro pořád,“ pokýval hlavou detektiv.

„Cože? Tomu nerozumím.“

„Pořád si něco psala na iPhone nebo na svým netbooku. Pořád s ním byla na četu nebo tweetu. Skoro kdykoliv jsem jí fotil teleskopem, měla ho na monitoru. Máte to v podkladech,“ zaklepal na desky na stole před sebou.

„A jak ten hajzl vypadá?“ neovládal se.

„Na profilu jsem zahlídnul jeho fotku. Atletickej, blonďatej, kolem třiceti. Docela atraktivní.“

„Atraktivní, hm?“ zatínal pod stolem ruce v pěst.

„Abych to neprodlužoval. Jednou šla ve Starbucks na záchod a nechala se přihlášená na svým laptopu. Rychle jsem přisednul a z jeho profilu stáhnul informace, který normálně může vidět jenom ona. Pak už nedalo moc práce najít, kde bydlí a jak se opravdu jmenuje. Tady to máte.“

„Jerry Goldsmith, 5544 Huber Road. Jerry, huh? Tak to bychom měli,“ procedil mezi zuby a zvedal se od stolu.

„Počkejte, pane Villareal.“

„Co je?“

„Chtěl jsem Vám teď dát aspoň něco, protože mi to trvalo tak dlouho. Ale ještě jsem neměl čas toho chlapa proklepnout osobně.“

„Nevadí. Jméno a adresa stačí. Proklepnu ho sám.“

Nebyla to nejhorší část města. Ale ani nejlepší. Typický předměstí. Jednopatrový cihlový domky bez omítky. Hodně důchodců, co každodenně sekaj trávu před oknama. Zaparkoval pár domů od Goldsmithovy adresy. Do závěsu pod sakem vložil svého Walthera. Konečně se bude concealed carry tréning hodit, řekl si. Jak kráčel ke Goldsmithovu domu, nebyl si jistý, co s tím grázlem udělá. Nejradší bych ho zabil. Vždyť ji prcá do zadku! Jenže za to bych dostal křeslo. Uvidíme, uvidíme, jak se to vyvine, říkal si. Aspoň mu rozmašíruju tu jeho mladou držku. Možná je mi padesát, ale nechodím do fitka náhodou.

Došel před vchodové dveře. Ohlédl se doprava a doleva. Nikde nikdo v dohledu. Otevřel moskytiéru přede dveřmi a zastoupil jí levou nohou. Potom zazvonil. Tak pojď frajere, ukaž mi, co v Tobě je! Za dveřmi se ozvaly šouravé kroky.

„Kdo to je?“

„Tady Mike Smith. Warner Cable. Prý jste nahlásil poruchu internetového spojení.“

„Nic jsem nehlásil.“ Zní teda unaveně. To bude z toho šukání. Já Ti ukážu!

„Jste pan Jerry Goldsmith?“

„Ano, to jsem já,“ ozvalo se za dveřmi.

„Mám tady žádost o prověření modemu. Číslo 7634-77-879.”

Ve dveřích zarachotila záklapka a Jerry je začal otvírat. Jen co dveře pootevřel na škvírku, Villareal na ně naskočil plnou váhou. Vrazil jimi do Jerryho tváře. Náraz Jerryho odmrštil. Villareal skočil do potemnělé předsíně, chytil Jerryho za klopy a mrštil s ním na podlahu.

„Ty sviňáku,“ vykřikl a zpod saka si vytáhl pistoli.

„Ne, ne, ne. Nezabíjejte mě. Dám Vám všechno. Vemte si co chete. Televizi, peníze...“ přikrýval si Jerry tvář.

„Nechci Tvý prachy, zmrde. Měl bych Ti ustřelit čuráka,“ křičel Villareal a nepřestával na Jerryho mířit. Zrak se mu postupně přizpůsobil interiéru. Před ním na zemi neležel mladý blonďatý frajírek, nýbrž vyděšený, prošedivělý důchodce.

Villareal seděl proti Jerrymu v jeho obýváku. Pistoli měl už zastrčenou do pouzdra a v ruce držel sklenku s burbonem. Jerry také držel sklenku, ale druhou rukou si na tváři přidržoval ledový obklad. Villareal mu dveřmi zlomil nos.

„A ona to ještě neví?“ zaskřehotal Jerry.

„Neví. Chystal jsem se na ní až po Tobě,“ zakroutil hlavou Villareal. „Ale že mohla bejt tak blbá.“

„Není blbá. Jenom to nikdy neprohlídla,“ řekl mírně Jerry. „Je jiná doba.“

„A to říkáš zrovna Ty. Kolik Ti vůbec je?“

„Šedesát sedum.“

„A prcáš se třicítkou. S mojí třicítkou, ty zmetku.“

„Neprcám. Nikdy jsem s ní neměl sex. Všechno bylo jenom ve tweetech a smskách. Jenom kybersex. Já ani pořádně nevím, jak vypadá. Přísahám. Už jsem Vám to říkal třikrát.“

Čekal na ní na posteli. Sprchovala se dlouho. Určitě si ve sprše hraje sama se sebou. Jerry jí má opravdu zpracovanou. Grázl jeden. Jak to jenom dokázal? Na tom nezáleží. Konečně se dosprchovala a přistoupila k posteli v krátkém župánku. Tak co to bude, zlato? Usmála se na něj potutelně. Už mu stál. Klekla si na postel a narazila si ho do pusy až po kořen. Miluju Jerryho!

Jerry naší džentlmenskou dohodu nikdy neporuší. Přišel by o svůj kybersex, atletickej třicátník jeden, zachechtal se v duchu. Takhle stačí Jerrymu poslat jednou týdně email se seznamem přání. On to s ní projede na netu. A já potom projedu jí. Myslím, že mi Jerry dluží trojku. Ostatně, ta nová sekretářka u nás by se dala přemluvit. Pozor, ať se neudusíš, zlato. Oh! Miluju Tě, Jerry.