Vzpomínka na jeden listopadový podvečer

Děkuji, rockerko, myslím, že Ti rozumím, souvislosti jsem asi pochopil z Tvé tvorby.

A mně byl najednou celý vesmír malý.....je mi líto, není všechno relativní.....pro mě už ne......ale tvé verše jsou krásné

Sluníčko, ten konec jsi pochopila stoprocentně. A že mi to věříš, to znamená, že se mi to tam podařilo dostat :-). Tos mě opravdu potěšila.

Mně se to líbí... Je pravda, že mě listopad a Vánoce taky na moment pozastavil, ale pak jsem si vzpomněla, že advent začínává i v listopadu :) Líbí se mi, jak píšeš v obrazech, nedá práci se do nich vžít a všechno Ti v nich věřím... A co se týká té relativity, poslední věta se mi líbí proto, že z ní cítím "takhle hluboké city a pohnutí prostě relativní nemohou být" - a to se mi zase líbí :) *

whispermoonlite díky za návštěvu a rozbor. Báseň je reakcí na konkrétní prožitou situaci, která se odehrála v předvánočním čase, proto to časové usazení. Jinak posledním veršem jsem se snažil vyjádřit mimořádnost popsaného okamžiku, Ale fakt díky!

podzim sice končí 21. prosince, ale stejně mi tam představa "podzim - pár dní do Vánoc" moc nehraje. - zajímavý je i poslední verš. - jak mu rozumět? - báseň poukazuje na to, že všechno právě je relativní. - rozvíjí obraz vztahu někoho k někomu, tedy relaci, bez níž by se nic takového neodehrálo. - a implikuje, že se jedná o minulost - vzpomínku. - tedy podtrhuje relativnost okolností. - možná se jedná o ironickou glosu na závěr?

celkově se mi líbí, jak hmatatelně je vylíčena scéna. nejen tady. - to svědčí o dobré redukci prvků na ty nejpodstatnější, ty které vystupují z pozadí a vytvářejí třetí rozměr obrazu.