Písmák Sebralas mi téměř všechno
Sebralas mi téměř všechno
zanechala zlomené srdce
a mučící neklid vduši
Nezůstalo po tobě víc
Vzpomeň si
Vzpomeň si, jak jsme plivali zKarlova mostu
(na dámu ve fialovém klobouku)
Nebylo to důstojné
Bylo to rošťácké a my byli živí až k zbláznění
Z koncertu
Vraceli jsme se nocí
já se nemohl zbavit toho pocitu
vdáli pulsovalo město
vzduch snad voněl jarem
Na co asi myslí?
Na co asi myslí Ti
co už nikam nespěchají
po celé odpoledne
na lavičce u Vltavy.
Poslední schod
Sešlapané letokruhy
sotva postřehnutelné
pod úspornou čtyřicítkou
připomínají
Je zvláštní Tě potkávat
Je zvláštní Tě potkávat
na Kozím rynku
kde jsme se vždy tiskli
a smáli tomu jménu
Ještě chvilku zůstaň
Ještě chvilku zůstaň
přisedni a dopřej
duším nirvánu
Zapomeň pár momentů na čas
V kavárně
panoptikum maloměsta
zdá se kompletní
(snad jen Fellini ještě nedorazil)
unylé světlo svíček
Stálas v mlze
stálas vmlze na pokraji propasti
černá silueta snejasnými konturami
a vykasanou sukýnkou samoty
krákoraví havrani zbaběle kroužili
Na hotelovém pokoji
Usínám
a všemi smysly Tě vnímám
pulsující dech
nepatrně parfému
Jako děti jsme si spolu hráli
Babičce jsme navlékali nit
pořád někde zapomínala
ty zpropadené brýle
Tys nosila závoj ze záclon
Leden
Ráno se probudilo do bílé
a Slunce úžasem
zapomnělo hřát
Kdosi vymodeloval sněhové smrčky
Mikuláš letos nepřišel
Ty šálky po babičce
by mohly vyprávět
pije se znich jen na Mikuláše
zčerných čerti, zbílých andělé
Srpen
Ten rok přiletěla kometa
Vdoprovodu družiček
se usadila
nad věží kostela
Motýl
Vmlze a bažinách
po kotníky zabořený
hledám své vlastní já
Odevzdaně
Sošky
Stály ve výloze osvětlené pouličním světlem
vklikaté uličce Starého města
Kousky hlíny ve tvaru dívčího těla
Gazelí šíje skloboučkem
Březen
U plotu zahrady umírá sníh
vblahodárném stínu uschlých tují
leží jeho scvrklé unavené tělo
Jarní vánek teplým dechem
O kozičce
Učitelka nám četla o kozičce
Jak se s kůzlaty pásla
Uprostřed panenských hor
Povídání hřejivé jak akát vkrbu
Listopad
Malířka lucerna namíchala na svou paletu
Jen odstíny šedé
A zádumčivě očekává domluvený signál
Ponocný otočí knoflíkem
Slunečnice
Moře pyšně se tyčících jinošek
Rozverných a rozechvělých
S náhrdelníky ranní rosy
Rozesmáté se vlní vrytmu větrné symfonie
Zavřeli sklárnu
Novinový titulek při ranním čaji má nádech ortelu
„Zavřeli sklárnu“
A já se podíval na svůj hrneček, který jsem si vybral
Pro jeho křivé ouško
První máj
První máj
Vyšel jsem do svátečních ulic
Pod vlající prapory a hysterická hesla
Kde hrdličky radostně vyzývaly k míru
A pianista stále hrál
Dívám se na svůj stín
Zrcadlící se na hladíně mlčící řeky
Mezi odrazy luceren, jimiž barokní sochy osvětlují po staletí tento most
A melodie zpřilehlé vinárny mi připomněla dávno zapomenutý příběh
SMSky
Čarodějové slidskými pocity
Nositelé radosti a smutku
Štěstí proměněné vbinární kód
Létají jak čmeláčci na neviditelných křižovatkách
Až nebude komu
Smutek mi zahalil mozek
Na poli barev, radosti a krásy
Vyrostly šeď, prázdno a žal
Ptávala ses: „O čem. “
Zvony
Zvony odbíjely půlnoc tak, jako ji odbíjí každou noc
Pokorně a bez protestů plní své poslání
Budou odbíjet tak dlouho, dokud jim někdo nevyrve jejich kovové srdce
Slýchávali jsme je spolu a přitom se hladili po rukou
Ráno u zrcadla
Když jsem se probudil,
Stálas před zrcadlem a česala si vlasy
Tolik inspirující pohled na přeměnu krásy vještě větší
Paprsky sotva vstalého slunce odrážely roj
Vzpomínka na jeden listopadový podvečer
Sešeřelá podzimní místnost, dvě židle, ty a já
Tiché koledy linoucí se odkudsi z rádia
Připomínaly pár dnů do vánoc
Studené topení nás donutilo obléci si bundy
Ruce
Něžné dotyky vpřítmí zaparkovaného auta
Dvě sálající kamínka vchladivém podvečeru,
dva erotické magnety
Propletenec prstů, tykadýlek všehomíra
Ve jménu
Ve jménu života se rodíme
Ve jménu lásky milujeme
Ve jménu krásy tě Bůh stvořil
Ve jménu pokušení jsem tě potkal