Křídla IV.

Křídla IV.

…hrob…

…tak ubíjej mě, škubej, jen tak dál

i těch posledních pár, co mi zbývá

ale pak už pomoc nehledej

hrob mi vykopej

svůj už máš, i když mělký

jen čekám až ulehnu si

a ucítím první hrst hlíny na tváři

pak

pak se teprve nadechnu po pocitu že šancí jsem ti už dala bezpočet

že už nemám dál otálet

že i kdybych si ruce do krve rozdrásla

je jen na mě, ne že bych to už dávno nevěděla

abych se z toho hrobu dostala sama…

…mám takovou vizi

s křídly od oleje a koulí na noze

do nejbližšího oceánu se plazím

a koule už reziví

a slyším už šumění

už jsem blízko….

….a začíná se mi drolit pod nohama

teď už jen stačí

kdy otevřu oči

a neuvidím kolem sebe

pro ty stěny

stěny z vršících

hlíny….

--