Lovci Mamutů

Nevím přesně jak k tomu došlo a první věc na kterou si vzpomínám je, jak mi uprostřed přednášky ve škole přišla sms. Tu sms mi psala má bývalá spolužačka ze střední. Psalo se tam něco o tom, že bysme si mohli hezky zašukat, že má volný byt a že bude mít čas. Na to jsem se vyjádřil souhlasem a v koutku hlavy mě píchlo. Ta bývalá kolegyně se totiž jmenovala Ludmila a posledně když jsem ji viděl, tak měla tolik kilo přes váhu, že se ani neodvažuju tipovat. Určitě byla vyžranější jak můj padesátiletej fotr.

Nacházel jsem se totiž ve zvláštním životním období a chtěl jsem si vyzkoušet jaký to je šukat holku, na který bych se klidně mohl projet, kdyby měla motor. Porno mi už nestačilo. Kategorie baculky, obézní nebo BBW mi už byly málo. Chtěl sem se do toho vnořit naplno. Vymrdat obrovský zvíře. Říká se, že dnešní muži jsou deprivmovaní tim, že už nejsou žádní medvědi a mamuti, které by mohli lovit. A tak vznikají různé mužské frustrace z nenaplnění své role samce a lovce. S odstupem času to tedy hodnotím tak, že jsem se chtěl tímto směrem realizovat.

Nijak zvlášť jsem se tím nezaobíral a než jsem se nadál, seděl jsem v tramvaji a jel na určenou zastávku. Ač jsme se zhruba čtyři roky neviděli, tak jsem odmítl, že bysme si měli dát nějaké poznávací znamení. Tuhle holku určitě poznám.

Dojel jsem, sedl jsem si na lavičku a s lehkou nervozitou lovce, který vyhloubil obrovskou jámu, jsem si zapálil cigáro a čekal. Je naprostá blbost, že by se ve chvíli, kdy ke mně ona kráčela zatemnilo, ale pamatuju si to tak. Sedím, čekám a najednou se zatmí. Přykryl mě obrovský stín. Strnule jsem otočil hlavu doprava, abych se podíval. Cejtil jsem, jako by mi v hrudi puklo štěnátko, které jste zapoměli v mikrovlnce. Nic než hrouda vnitřností, kožíšku a to všechno sedělo na chladnoucí loužičce, kteoru před smrtí ze strachu vychcalo. Ta holka byla obrovská. Přísahám, že jsem v životě větší neviděl. Alespoň si to nevybavuju.

Nejen, že byla obrovská, hlavně byla velmi zvláště stavěná. Vypadala jako sněhulák s neskutečně obrovskou prostřední koulí. Jo přesně tak. To je tam, kde měla prdel. Měla neskutečně obrovskou prdel. Všechna ta váha byla hlavně prdeli. Prdel! Jen co jsem trochu oklepal, což nebylo zas tak dlouho, protože přiznejme si, chtěl jsem jí zničit, tak jsem se podivil tomu, že se prodávají i tak obrovský džíny. Myslel jsem, že bude mít sukni, ale ne. Zdá se že takových holek bude víc, protože to asi uživí i seriovou výrobu. A nebo byly dělaný na zakázku. Třeba jedny takový džíny uživěj jednu malou Mongolskou vesničku.

Kdo ví. Rozpačitě mě pozdravila. Obličej rudej jak paprika, s překrásnejma modrejma očima, potaženej lehkym filmem z potu. Byla dost nervózní. Já byl taky, ale jiným způsobem. Viděl jsem se třímat těžké kopí. Zorničky rozšířené. V hlavě se mi ozývaly africké rytmy – ty maj dle mého nejblíž ke klasické hudbě jeskyního muže.

Dovedla mě do paneláku a přivolala nákaldní výtah. Hned vedle byl osobní. My ale jeli nákladním. Cestou nahoru jsme si říkali nesmysly aby řeč nestála. Vystoupili jsme a vedla mě chodbou. Šla předemnou dlouhou dobu a tak jsem měl dost času si prohlídnout tu neskutečnou zadnici. Napdlo mě, že kdybych jí na tu prdel hodil jabko, tak ji začne obkružovat, protože má určitě vlastní gravitační pole. Trochu sem se v duchu zasmál. Celá ta scenérie mě docela děsila, ale na druhou stranu i dost dráždila. Měl jsem z velký části hroznou chuť jí vymrdat jako nikdo předemnou. Fláknout jí přes prdel, až začnou štěkat psi v okolí. Neskutečnej flák masa, kterej bude jen můj. To všechno bude jenom moje a já si s tim budu moct dělat co budu chít.

Vešli sme do bytu. Hezčí byt než jakej sem měl kdy já. Dokonce i plasmová televize a PlayStation 3. Na stole jak jinak, bylo připravené občerstvení. Nenechal jsem se dlouho pobízet a poručil jsem si pivo. Potřeboval jsem se trochu opít. Tváří tvář tomu všemu mi klesala kuráž. Půl basy jsme za trapnejch souvětí dopili. Nestačilo mi to. Naštěstí měla i flašku vodky a džus. Konečně něco pořádnýho říkal jsem si. Míchali jsme si to ve značný prospěch vodky. Na džus nebylo místo ani nálada.

Celou dobu byla nervózní jak pašerák kokainu pořed policejním psem. Říkal jsem si, že na to snad ani nedojde. To pomyšlení mě začlo trochu srát a utěšovat zároveň. Byla to zkrátka těžká volba. Rozhodl jsem se pro cigáro na jejím balkóně. Seděl jsem, ona stála, kouřili jsme a povídali si o všem možnym. Přemýšlel jsem pořád o tom, že už je nejvyšší čas jít na věc. Ale když jsem na to otevřeně zavedl řeč, tak řekla, že to musí vyplynout, že to nejde jen tak, že si řeknem a je to. Prý to pak ztratí kouzlo. V hlavě se mi rozcinkal zvonek, na kterém bylo vyryto „Píčovina“. Vstal jsem a začal jsem jí líbat. Pořádně, vášnivě. Dal jsem si zálžet. Vzdychla. Mohutně a mocně, jako když spadl Zeppelin. Ovšem i já měl co dělat. Líbat uměla zatraceně dobře. Až se mi z toho trochu postavil.

Dorazili jsme zbytek vodky a šlo se na to. Svlíkl jsem si jí. Jen bezvládně ležela na posteli. Styděla se cokoliv dělat. Složil jsem jí několik komplimentů o tom, jakej je to kus ženský. Měla obrovský a plný prsa hebký jako Lipánek. Podala mi gumu a já si ji nandal. Bohužel po všem tom chlastu a ještě ke všemu s gumou mi moc nestál. Takže jsem si ji sundal a začal jí lámat bez. Hezky pěkně po staru. Tak jako to dělali v jeskyních. Obří ženská, co tekla jak mrazák v létě a já se v ní takřka topil. Křičela, kroutila se. Byla bez sebe. Padla do jámy jak se na mamuta patří. Stál jsem tam nad ní a připravoval se, že jí dorazim. Že svolám celej kmen a udoláme jí. Ale oněměl mi hlas. Nikoho jsem si přivolat nemohl. A tak jsem tam jen tak stál, s pitomym voštěpem a ochablym pérem. Nestál mi. Nemohl sem. Celej tenhle hon asi vážně není pro mě. Je to v prdeli.

Zkoušela mě rozkouřit, ale stejně nic. Dost mě nasralo, když říkala, že kouřit někomu péro se jí zrovna moc nelíbí. Ne že bych byl mecenáš, ale to si snad dělá prdel. Sbalil jsem si věci a šel.

Vyprovodila mě dolů a byla neštastná, že mi nestál. Prej to je pro holku strašný, když klukovi nestojí. Prej to znamená, že se klukovi nelíbí, že ho nepřitahuje. „Přitahuješ mě.“ Řekl jsem jí napůl v tranzu. Rozloučili jsme se a já si dřepl na zastávku a čekal na autobus. Rovnal jsem si v hlavě co věšechno se v posledních pár hodinách stalo a co mi to přineslo. A taky to, že celej kmen hladoví a já nedodělal práci. Budu muset vyrazit příště.  http://demencedefloracedegenerace.blogspot.com/