Těžký vzduch

Nadýchaný polštářek zkaženého vzduchu
konejší naplácané pozadí na obraz bez talentu
a nalezený ocásek ve víně nemá ani tuchu
kdy skončí hostina ke slávě opulentu

Švadlenka marně oplakává své našpulené nítě
vylité děcko infantilně touží po vody plné vaničce
a pubertální úsměv fenky láká velmi, velmi nepokrytě
k projevu citu davem obklopené samičce

Déšť bubnuje, když vyprší čas pro osamělou hudbu
nad slunce jasnější je jen září plné prázdných barev
a obruče poznání vždy svážou každou dobrou sudbu
aby pak z motýlů se vyrojila dvě hejna něžných larev

Když žena může, tak hledá si vždy jen ženu
protože bez kontextu ti každý rým jen ucpe nos
a když cit si slézá tu nejstrmější skálu plnou stenů
mně nezbývá než v loňském sněhu najít budoucnost