Tam za modříny

Tam za modříny

Za oknem špinavým

letitým prachem

splétají se větve modřínů

v nejpevnějším objetí

Já vídal je už jako malý kluk

i jako starý pošetilý muž

jenž v hromadu prachu mění se a dlí tu

celá staletí

Pouliční lampy zrezivěly

a vlákna jejich dávno popraskala

a tam, kde kvítí rostlo, tráva bujela

tam zbyla jen holá skála

Tam za modříny

chodíval jsem ven

uměl se z deště jarního radovat

a co zbylo mi teď, nám

nemocné větve

odcizené pohledy

a všeprostupný smrad

Koukal jsem z okna

na tiché stromy a vyčkával

zda ve vzácných chvílích ticha

něco neprozradí mé rozpárané duši

zda šepotem neprozradí taje

jež mé srdce v hloubi tuší

Samota však přikryla mě za ty roky

jako tlustý, černý, neprostupný plášť

a kde s naivitou dítěte čekali jsme dobro

vyplavala na povrch jen zase znova

lidská zášť

Tam za modříny já dotýkal se slunce,

když krvácelo v podvečery

malý kousek nastavit jen dlaň a schoval jsem jej

pro nekonečné temné noci, kdy vídám kolem

kroužit černé anděly

Jen Bůh ví, zda stojí stále na tom místě

a vzpomínky uchovaly

na prastaré časy našich životů

na ta šťastná léta, kdy jsme byli

ještě malí