Doplňkoví specijáli k deníčku miški Hriski - 1.

 Miška Hriska – ilustrace, paní hanaka

 Podzim - středa

Deníčku můj nejmilejší, takovou sem mjela dneska radost a teť ji mám úplně skaženou.

Radost sem mjela, že je tak krásní počasí a podzim je nejkrásnější na sfjetě. Jeli sme ze školi na vílet a všechno bilo takoví hodně barevní a taki podzim moc heski voní. A diš tí lístki padaj na zem, tak sou toho úplní hromadi a to bis nevjeřil, jak je to pak parádní hra na schovávanou. Všichni sme blbli a bili sme uřechtaní, jako nigdi. Akorát, Fridolína a Velfaksa si s náma nehrály a tvářily se, že sme malí děti. Vona se Velfaksa normálně vůbec Velfaksa nejmenuje, má normální méno, Richlozupka. Jenže jí nepříjde dost nóbl, tak si nechává říkat Velfaksa. To bi mi ani nevadilo, gdibi se netfářila, že je nejkrásnější na sfjetě a fšemu rozumí. Každí den nosí jiní oblečení, jako velkí slečni, co se rády strojí a pořát o tom mluví, co je moderní a taki drží různí dieti, abi bila úplně hubená, jako miški modelki. Taki si maluje čumáček a lakuje drápky, červeně.

Nejdříf s ní bili všichni paf, holki i kluci a Aen pro ni psal básnički. Jenže ohrnovala nos, že sme všichni fakt jak malí. Taki mi řekla, že růžová barva není moderní, ani mašle na ocásku a kanírki uš vůbec ne. Tak sem pak s toho bila nervózní, ale Zozáček řek, „kašli na ni, je to nána.“

To mje strašně potěšilo a hnet sem mjela dobrou náladu a uš sem bila klidná.

Ostaní holki nejdříf taki chtěly bít jako ona, ale diš furt každému něco vitíkala a nos mjela dif ne do oblak, tak je to pak přestalo bavit a zas bily normální.

Jen s Fridolínou se staly nejvjetší kamarádky a pořát spolu mluví o módě a taki, jak se líbit mišákům, abi se do nich zamilovali. Mislím, že někteří se do nich zamilovávají, akorát to mají blbí, páč Velfaksa řekla, že se nebude zahazovat s puberťákama. Jakobi sama uš bila dospjelá.

To sem se zas roskecala, deníčku a uš je moc pozdě, tak ti to napíšu zítra, co se stalo.

Čtvrtek

Tak sem zas u tebe deníčku. To ti teda řeknu, dneska sem po tom včerejším smíchu a šoku, o kterím ti teprf napíšu, nemjela vůbec fšech pjet pohromadě a dostala sem kouli. Vůbec sem si nemoha fspomenout, jakí máme druhi pasti a jak si dávat pozor, abi se miš nechytla. No není divu. Víš co se stalo? Budeme mít doma přírůstek!

To koukáš, co? Taki sem koukala a nejdříf ani nechápala, jakí přírůstek. A maminka řekla, „budeš mít bratříčka, nebo sestřičku. Máš radost?“

Ale já sem radost nemjela a koukala sem jako vioraná. Tak sem to řekla, že teda vůbec radost nemám a mračila sem se.

„Vždyť si vždicki sourozence chtěla,“ řekla maminka.

No, to sem eště ale bila malá a stejnak sem to nemyslela doopravdi. To sem jen vždicki tak říkala, diš sem chtěla, abi mje maminka pustila hrát si k Pidlozupce. Vona mi to něgdi zakazovala, že ať neotravuju. Tak sem schfálně kňourala, ať mi teda koupí sestřičku, diš si nemám s kím hrát a ona mje pak pustila.

A teť todle, diš sem uš velká a mám úplně jiní zájmi, neš starat se o nějakí mimino, co furt řve a všichni sou z něj na vjeti. A taki nevím, jestli mje eště budou mít rádi, diš uš sem velká. Rači sem to mamince neřekla. Starosti ale mám fakt velkí, to ti teda řeknu.

Pátek

Tak sem to řekla ve škole Zozáčkovi a taki Šipce. Šipka je poslední dobou má nejlepší kamarádka a kamarádíme všichni tři i se Zozáčkem. Vona uš Šipka nemá rodiče, zahinuli tragicki, diš bila eště úplně malá. Jako můj dědeček, taki zahinul tragicki, diš ho tehdi přejelo to kolo. Mi se to moc líbí, diš někdo zahine tragicki, je to strašně romantickí, nemislíš? Asi o tom napíšu básničku.

Jo, a Šipka bidlí u dědečka a babičky, ale říkala, že bi si sestřičku nebo bratříčka moc přála a taki rodiče, i diš je to taková romantika. A Zozáček taki říkal, ať si nedělám starosti. Je jich doma pjet dětí a maminka je má ráda fšechni.

Tak uš sem pak bila klidnější, akorát sem řekla, „no jooo, jak si ale teťka budeme hrát f lomu, diš budu muset hlídat a vozit kočárek?“

A Šipka řekla, „mi ti pomůžeme.“

A Zozáček řekl, „nevidím problém, tak to mimino i s kočárkem budeme brát do lomu taki.“

To se mi strašně líbilo, jak řekl, „nevidím problém,“ někdi mluví jako dospjelí, že deníčku?

Uš pudu spát, deníčku a neš usnu, tak si promislím nějakou hru na tragickou smrt. A taki řeknu Šipce  Zozáčkovi, jestli bi nenapsali o smrti nějakí básničky.

Dobrou noc, zítra ti napíšu, jak to pokračuje.