Spisy organické hmoty systému

Nekustečný třas? Divné pocity? Nevysvětlitelné záchvěvy  zimou i když zima není? Škubání v žaludku? Tak potom vítej v klubu beznadějných..to co tě brzy pohltí se stane tvou noční můrou příteli..tvůj největší  sen že? Nejkrásnější představa…jak se jen takhle může převrátit…řeknu ti že ohromně lehce..téměř lusknutím prstů..je zvláštní pozorovat jak a co se vlastně chemicky děje v těle..jestli synapse v mozku do neuronových senzorů vysílají  jakési zvláštní neznámé sgnáli…přijdeš si jako sjetej? To se neboj..možná nevíš že mozek si dokáže navodit stav po jakékoliv droze i když jsi ji nikdy neměl..zvláštní že?..po čem se cejtíš..po piku po heroinu?Na tom nezáleží..jsi v tom a to je důležité..za nedlouho budeš nepodstatný jako nikdy předtím..vzpomínky ti budou útočit na pocity jako tisíce žhavých šípů,bodat a žhnout..propalovat se stále hlouběji a hlouběji…přestanou až něco v tobě zemře..je to kus tebe nebo jí?..to ovšem netušíš..řekl bych že tebe jen to nedokážeš definovat..řekni mi..jaký je to pocit zemřít? Znáš to? Já ano..nepřál bych to ani nejhoršímu nepříteli…možná tak svému otci když byl o pár let starší než já…mohlo být třeba všechno jinak..nemusela se ze mě stát takováhle zasraná nicka v systému..která je teď navíc na pokraji zhroucení..možná bych měl jiný pohled na spoustu jinejch věcí..možná ne ale myslím si že zásadní věc na úhly pohledů a vývoj superega v osobnosti závisí výchova a dětství já jsem ho měl takové jaké jsem měl..žeby proto se teď třesu jako osika?..zabudovala do mě má vlastní matka pomocí pamětových genů tuhle úzkost kterou prožívala když jí opouštěl můj otec? Je zvláštní jak často si opakujeme že věci mohli být jinak..horší už je odpovídat na to jestli bysme chtěli aby byli jinak..uvědomění si že tak strašně litujeme svých prožitků..to jediné by omožnilo kladnou odpověď…sám sebe se ptám..jaký mají vůbec slova na vývoj mozku?..připomíná mi to jeden film..byl o stálé hypnóze..člověka vedli k něčemu odmalička a on to měl už nevědomě uložené v sobě aniž by chtěl..od malička mi říkali že jsem jako pes..pamatuju si když jsem byl ještě hodně malý jak mi moje babička četla čínský horoskop v mé podobě-psa…zamiloval jsem se do jeho vlastností a chtěl jsem se tak trochu idealziovat  …řekněme že psi se taky cítí velmi neklidní když jim někdo vleze na dvorek…nenávidim život…je hnusnej..všude kam se podívám vidim faleš..nechci už to dál v sobě všechno tahat..všechno v sobě dusit jen proto aby byli ostatní štastní a neměli problémy…myslíte si že jsem nikdy netoužil na někoho začít řvát a dát mu ránu? Mám tu chuť každej den..a nikdy jsem na nikoho pořádně nezařval ani nedal ránu na kterou bych byl pyšnej a ulevilo se mi..možná se ani ulevovat ránou nemá…možná to je jen mentální pomůcka..