Asi pochyby.

Utíká ode mě! Ta černá postava s křivejma hnátama. Něčeho se bojí. A já? Pláču. Na zemi je černý kafe a barvy jsou rozšlapaný po celý místnosti. V krku mi uvízla žárlivost. Nejde spolknout a nejde ani vyplivnout. Divně mě škrábe. Je to k vzteku. Tyhlety pochyby. Skládám ponožky a ani jedna nejde do páru. Malý Ind v dálce kreslí českou krajinu. Nevidím mu do obličeje, ale určitě se tváří překvapeně.  Stěhovák se svalama se usmívá. Srdce je obklopeno úzkostí. Tohle nevydrží na věky. Sakra. Proč mi jen utekla ta černá postava. Musím teď vytírat. Nesnáším to! A taky furt poslouchám hádky. A křik. A je mi smutno. Ale ta Múza stejně nejde. Je to potvora. Nechá mě v tom samotnou. Zítra to zase začne. Vrátím se do minulosti a budu se kulturně rozplývat. A už se nikdy nebudu smát Bibli. Vopravdu. Slibuju. Je Ti 90 let a pořád jen piješ. To není normální. A Tobě je 20 a už si dopil. Ach, ta nespravedlnost. Směješ se. Já to vidím, sice se směju také, ale uvnitř mi vztek trhá vnitřnosti. Jsem obklopená lidmi a přesto tak sama. Pádluji Ti naproti. Skořápka praská a Vánoce už dávno minuly. Teď nás čeká půst.