RVAČKA SE STAROU DÁMOU

NENÍ NIC HORŠÍHO

Král v podivnostech;

nad sametem klečí vrah

a dusí se astmatem.

Pes značí si zkažený den.

V předpeklí sedí Dante,

počítá drobný

a doufá, že mu dá…

Zkažený den na slunci

páchne.

V posedlostech se hýbe

zárodek čestného kovboje,

z černobílých filmů,

kterého okradli o slova

věty, a tak…

Posraný den.

Na přechodu auto

srazilo vychcanýho blázna,

právě se vracel ze strany

a zpíval si hymnu.

                                   (08.03. 2010)

 POSLEDNÍ HODINA

Ticho a parafín;

chtějí se snášet těsně nad hladinou.

Zkoušíte plodnost.

Tácky z rychlého občerstvení

jsou zaplácány hořčicí,

kremžskou,

a potkávají vlak

směr Šumná.

Chtějí se křížit,

dráždit se,

snít o tom kam patří,

chtějí být spojeni

na věky.

Dochází pára.

Vzor parádních obleků

vešel se akorát mezi futra

a kdosi připsal pár čar sekyrou.

Je nestoudné dráždit se v slabinách,

litovat

a poslouchat.

                                               (10.03. 2010)

FRONTA

V plynových komorách

pálí se nepotřebné rasy;

chtějí a dotýkají se kostí,

milují,

jsou k zulíbání –

vrazi.

Množí se potají,

Hitlerové,

ve stokách, na vrcholu

poupat,

uprostřed zubů aligátorů

a dělí se, jako buňky,

jako zlomky,

jako ti, co věří v bomby.

A města jsou kouř,

kouř z cigarety;

poslední,

a oni stojí před zdí

a mačkají spoušť.

                                   (16.03. 2010)

ZA ROHEM ZUŘÍ VÁLKA

Za domem se rozkřičel

ochraptělý pes,

marmeláda

má depresi, že není sladká

a chystá se přisednout

k vyluštěné křížovce,

hádám, že

bez krve by to nešlo.

S papouškem v kurníku

hádá se liška

o poslední drobné

ke kartám tarot.

V pohádkách je více

strachu,

více než na křižovatkách.

Telefon je tichý,

na lůžku je jen jedno místo volné

a to je mé

a papouška

a té lišky,

co hnije v zákopech.

                                   (20.03. 2010)

30

Pila je základ

na dorty

a končetiny.

Z pochmurných dnů

se vracíme stále.

Telefon zvoní,

na rohu ulice

smýkal sebou život.

Procházkou nezavoníš,

s fialkou nevkročíš

a za drsný jazyk

považuješ svou patu.

Jsi tím, čím jsi –

kostí

a harpunou…

                                   (20.03. 2010)

POSLEDNÍ

Mohu se zeptat,

proč je zde tak veselo?

,,V konečníku

tma jak v prdeli“,

konstatoval Pšouk.

Pozdě přicházíte zrádcové,

již jsme na konečné –

zde je příval z prázdného metra,

z tunelů,

z plic, které připomínají uhlí;

a jsou nalezeni ve stokách,

právě tak akorát,

namířeni k městu,

jako střela

co nevidí.

                                   (21.03. 2010)