Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Takhle já vidím svůj mozek, jako dvě rozdílné osoby, které dělají v hlavě zmatek. Já jsem jen unavená fantazie, která se do toho nezapojuje a jen sleduje, co ty dvě udělají.
A - Víš, vždycky jsem si myslela, že když neznám odpověď na otázku, tak není důležitá. Naopak tyhle otázky jsou nejdůležitější. Jak jsem je, ale mohla zodpovědět? Jak jsem mohla vědět, co je důležité? Život je strašně krátký, na pochopení toho, proč ho žijeme. A já měla strašně málo příležitostí. Někdy se dívám na některé pasáže svého života, jako bych byla divák.
B-Nač takové projevy sentimentality? Nikdy jsi to nedělala. Nemluvíš o minulosti. Zásadně.
A- Možná je čas s tím začít.
B- Nesmysl. Nebuď naivní jako nějaká malá holka.
A- I malá holka může ztratit iluze.
B- To nepopírám. Proč taky. Ostatně můžeš věřit všemu. Na tohle nemám čas, musím jít.
(Zvedá se a chce odejít.)
A(zadrží B) Počkej. Kam jdeš? Potřebuji si s někým promluvit.
B- Mám poslouchat tvé rozhádané nitro?
A vždyť jsi jeho součástí. Sedni si a poslouchej. Už nemám moc času.
(vstane a přejde blíž ke schodům)
A- Tak co? (zvedne hlavu vzhůru) Spokojený? Všichni mě opouštějí. Postupně a nadobro.
Ha! Možná proto, že mluvím pro sebe. Nebo proto, že mě poznali. Co je po původu? Co je po chybách rodičů?
(křičí) Proč musí děti pykat za již promlčené hříchy rodičů?
(rozběhne se do schodů a leze na široké zábradlí)
Všechno je pomíjivé, můžu udělat jeden krok a skočit. Můžu udělat jeden krok a zachránit se. Svět se zbláznil. Nebo jsem se zbláznila já? Co myslíš?
B- Jestli neslezeš z toho zábradlí tak ano. Copak musíš pořád někomu něco dokazovat? No tak! Prober se.
A-(sleze a jde k B) Ale copak nejsme spojení? Součástí jednoho samého? Proč se nemůžeme shodnout? Už je to únavné.
B- Ale my jsme to přece nezavinili.My jsme jen výplody unavené fanztazie. Jsme jen děti špatných vzpomínek, které nemůžou být vyřčeny nahlas. Nejsme nic. Ve světě, ani v tomhle mozku. A- Já se v tom nevyznám. Ale vlastně je to jedno. Kdo se vyzná ve světě? Kdo se vyzná v životě? Kdo opra vdu může říct, že pochopil podstatu lidského bytí? Já ne. Ani o to nestojím. Chci jenom napravit to, co jiní přede mnou pokazili.
Písmák