Ruka Smrti 1 - Společenská událost

Bylo to jednoduché. Zamířit, zmáčknout spoušť, vytratit se pryč a shrábnout tučnou odměnu. Občas to bylo těžší. Dnes bylo potřeba jednat bez jediného výstřelu, na společenské akci, plné bohatých a vlivných. A samozřejmě se spoustou ochranky. Tím zavrhl použití nože a schoval si do boty ampuli jedu. Vzal si paruku a barevné kontaktní čočky. Zítra si už jen oholí ten plnovous a bude k nepoznání. Oblékl si svůj nejlepší společenský oděv a vyrazil.

Zazvonil mu telefon. Jeho nový šéf.
"Jetli tohle zmákneš, Arnie, dostaneš u nás stálý angažmá," oznámil mu hlas bez pozdravení.
"Rozumím." Zavěsil.
Připomínali mu to už potřetí. Asi jim na tomhle chlápkovi hodně záleželo. Nebyl si ani jistý, o  koho šlo, nějaký bohatý podnikatel. Stará vyžraná svině, obklopená krásnýma holkama. Na tom samotném mu nepřišlo nic špatného, ale když jdete někoho zabít pro peníze, je vám vlastně úplně jedno, jestli je to svině, nebo váš potenciální nejlepší přítel. Stálé angažmá by se mu ale hodilo. Možná to nevíte, ale živit se zabíjením je občas taky o smrt vyhladověním.
Dorazil na místo. Kolem ochranky se dostal bez problému. Vlastně na něj koukali trochu s respektem, když se neubránili obdivu, jeho širokých ramen, o kterých si mohli tihle rádoby svalovci nechat jen zdát. Mladí kluci. Příliš mladí. Doufal, že je nebude muset později zabít. Nechali ho projít bez prohlídky.
"Sakra, mohl jsem si vzít ten nůž," problesklo mu hlavou. Chvíli je pozoroval. Zdáli se neozbrojeni. Dost podceněné. Klidně si mohl vzít i pistoli.
Chvíli se procházel po sále, jedl z bohatého rautu a nenápadně se rozhlížel. Našel zadní vchod. Vypadal nehlídaně. To byl snad vtip! Nepozorovaně se k němu přiblížil, vzal za kliku. Dveře šly otevřít. Vyklouzl z místnosti. Ani za dveřmi nečekal žádný ochránce.
Prošel krátkou úzkou chodbou, vzal za druhé dveře a ocitl se v prázdné uličce. Dnes má více štěstí než rozumu. Rozesmál se. Předtím měl strach, že tuhle akci ani nezvládne a vůbec nic dnes večer neudělá. Zadání totiž dostal před několika hodinami a neměl čas se připravit. Jenže už dlouho neměl práci a docházely peníze, tak by přistoupil i na akci v pekle, kde je cílem zabít samotného Ďábla, kdyby z toho něco káplo.
Vrátil se do sálu.
Po chvíli našel svůj cíl. Stál u stolu s masem, dost blízko zadnímu východu. Došel k němu. Nerozmýšlel se, popadl velký dranžírovací nůž a bod ho chlápkovi do krku. Chytil ho za vlasy, zvrátil mu hlavu dozadu a napříč hrdlem vedl dlouhý, velmi hluboký řez. Stříkalo z něj příšerně krve. Muž padl na zem, lidi začali ječet. Ochranka vpadla do místnosti, ale to už byl Arnie venku na ulici a mizel v temných uličkách. Dnes to bylo lehké. Příšerně lehké.

Ráno mu hned přilétly peníze na účet se vzkazem "Máme radost." Přečetl si noviny. Vlivný  podnikatel, majitel toho a toho, politik kandidující za tu a tu stranu a vůbec velký muž, byl zabit. Fotka vraha chyběla. Popis seděl na jeho převlek. Usmál se a šel se oholit.
Odpoledne dostal zprávu, kam má večer dorazit, pokud opravdu chce stálou práci. Později obdržel informaci, že bude pracovat v týmu. To mu vyhovalo ze všeho nejvíc. Nemít se s kým podělit o radost z dobře vykonané práce je smutné.

Večer přijel do hotelu, kde se měl setkat se svým týmem a zaměstnavatelem. Poslíček ho dovedl až do pokoje. Zbytek týmu už tam čekal. Vyhublý chlápek s medailonem na krku (nebyl si jistý, ale zdálo se mu, že je na něm muž se lví hlavou), mírně obtloustlý, ale jinak docela sympatický dlouhovlasý chlápek s kozí bradkou a drobný asiat. Všichni tři vypadali znuděně a nikdo nemuvil.
"Nazdárek," zahlaholil se smíchem a tleskl rukama, čímž je probral z té letargie...