Zlob se, prosím

Ted už vím, co nad mlhou ti řeknu,

jako domek z květů z louky,

stejně se to všechno zhroutí,

tak už zazdi tu tvoji řeku,

ten proud, co zavírá mi oči, když

bez víry ve víru se točím, běž blíž

k těm neprůhledným dveřím,

tě znova prosím, já na ně věsím lístek, 

nepřijdu hned.

Stejně se to všechno zhroutí, 

jako žebřík z vloček něhy,

když posíláš mi dopis,

že budeš radši němý.

Ale já věsím na dveře lístek, nepřijdu už nikdy.