Cimrman a divadelní kritika

V roce 1893 publikovala skupina vídeňských intelektuálů sdružená kolem Ingo Steifa svůj manifest nazvaný "Die Zuckergeiβelkritik", tedy „kritika cukru a biče“. Steif totiž zastával ideu, že umělecká kritika by měla vždy najít na předmětném díle něco negativního i pozitivního. Tyto jeho názory nacházely ohlas nejen u odborné, ale i u laické veřejnosti. V opozici byl v podstatě jen Jára Cimrman.

Cimrman vždy vedl skromný život, což bylo místy dáno skutečnou nouzí ale často také jeho vrozenou šetrností až škudlilstvím. Sladit kávu nebo čaj považoval Jára Cimrman za  zbytečný luxus a projev zhýčkanosti. Sám tedy nesladil. Stejný asketizmus se projevoval i v jeho uměleckých kritikách. Kroužek salonních intelektuálů kolem Ingo Steifa, se na Cimrmanem psaná hodnocení uměleckých děl díval s despektem a Cimrmanův přísný a nepřislazovaný styl nazývali hanlivě "Die Tschechische Diakritik".

Zajímavou oblastí cimrmanologie je bezpochyby také studium divadelních kritik, které byly sepsány nikoli Cimrmanem, ale o Cimrmanových hrách. To, že takovéto studium není jednoduchou disciplínou, můžeme demonstrovat na náročné až mravenčí práci vídeňského cimrmanologa profesora Fiedlera, která představuje dobrý špatný příklad.

Erich Fiedler si jako studijní materiál vzal kritiku divadelního představení kočovné společnosti Lipany na slavnostech vinobraní v jihomoravské Blatině, která byla uveřejněna v Moravských divadelních rozhledech roku 1896. Na základě poměrně stručného zhodnocení divadelního výstupu sepsal profesor Fiedler několikastránkovou studii, ve které na jedné straně rozvíjí freudovsky laděnou psychoanalytickou úvahu na téma nahota v Cimrmanově dramatu a na druhé straně tuto úvahu dokončuje.

Profesor Fiedler si připsal další omyl na poli cimrmanologie kvůli tomu, že zcela opomenul jak dobové a místí reálie, tak Cimrmanův osobností profil. My jsme se ponořili do práce skutečně důkladně a zjistili jsme, že v období vinobraní se jihomoravské vinice potýkají s častými nálety nenechavého ptactva, proti nimž musí být vinice účinně chráněny, aby vinaři nepřišili zcela o svou úrodu. Dále také víme, nejen my, ale i poučená laická veřejnost, že Cimrman, jak již bylo řečeno, vynikal výraznou spořivostí. Tyto dvě klíčové informace nám pomohou objasnit text, který profesor Fiedler dezinterpretoval. Bude nám jasné, že šetrný principál Cimrman, využíval toho, že někteří herci nebyli na jevišti přítomní v každé scéně (objevovali se třeba ob jednu či dvě scény) a bylo tak možné je využít na sezónní práce v okolí a tím vylepšit rozpočet společnosti Lipany. Zmíněná divadelní kritika nám bude dávat jasný smysl. Posuďte sami:

"Celkově slabý výkon herců kočovné společnosti Lipany zcela stáhl ke dnu obscénní výstup Františka D., který snad místo přípravy v šatně tloukl špačky v nedalekém vinohradu a nastalou časovou tíseň musel řešil tak, že se do kostýmu převlékal až na jevišti mezi jednotlivými replikami."