Co s nimi? Nezbední studenti.. Prosím o radu

Co s nimi?

A je to tu. Rozlehlou školní budovou se ozívá hlučné zvonění, které oznamuje příchod nového školního roku. Studenti vstupují do třídy s otráveným výrazem do třídy, načež si opovážlivě odfrknout. Už zase ta trapná škola a všechny volný dny zabitý hromadou učením. To zase bude, pomyslí si větina. NA druhou stranu ani učitelé nejsou nadšeni. Po schodišti stoupá postarší učitel s knírkem a kulatými brýlemi posazenými nakřivo. Potichu si mumlá pod vousy ,,Kdo má do těch nevděčných malých spratků pořád vtloukávat rozumy, když rok rok od roku jsou blbější a blbější.“ Sotva se stačí otočit, proletí kolem něj skupinka dvanáctiletých školáků, div že ho nesmetli z cesty. Naštvaně otevře dveře do třídy, kde ho praští rána do obličeje. Třída se spíš podobá kleci v africké zoo. Chování zdejších se podobá fandícím divákům fotbalového mistrovství světa, vlaštovky z papíru proletují po celé místnosti a všude se nese nesnesitelný hluk, který očividně nikomu nevadí. Ale je tu I druhá polovina studentů, která znuděně sedí na židlých s nohami na lavicíh a nejspíš dospává poslední chvíle volna. Nikdo si zřejmě ani nevšíml nového příchozího. Učitel s neblahým výrazem práskl třídnicí o katedru a dal svým výrazem najevo, že lituje toho, že musí učit takovou bandu líných hňupů. Ledabyle si sedl za katedru, z brašny vytáhl sáček se salámem a s nadšením začal svačit. Mezitím všem s nevelkým zájmem povídal, co je čeká následující rok. Už dávno pochopil, že jeho snažení nemá vůbec záčnou cenu. Když ho přešla trpělivost, vstal a po špinavé tabuli začal psát příklady, které by jakýkoliv normální člověk nazval spíše lekcí čínštiny. Vůbec, přitom netušil co se děje za jeho zády, kde se rázem spustila bitva s papírovými koulemi. Dívky, které seděli v hloučku u zadního koutu obrátily oči v sloup a z brašny vytáhli svoje oblíbené řasenky a blitky na pleť. Div, že na něj nevytáhnou kulomet. Skupinka kluků, která seděla na druhé straně třídy a spokojené si hráli karty jen náznakem zvedli ruku, že se jich to netýká. Jaký by to byl krásný pocit, kdyby věděl, že alespoň někdo poslouchá. Ach ta dnešní mládež. Vždyť oni se jen chodí do té školy vyspat a pokecat si s přáteli. A co učitele? Ti si tam jen chodí sníst svačinu a odpracovat si svoje. Kde je ta úroveň vzdělání a motivace, která tu byla o několik desítek let dříve? Očividně už dávno ztracena pod vrstvou zanedbané výchovy.