Danajský dar života

Ačkoli možná trochu mrtvím

a živá voda nikde dnes

o to víc prahnu po východu slunce,

kdy všechno od nuly se rozebíhá

a v předtuše denních něh,

čekám by nebyl ze mne  životní zběh.

Dezerce je slabost duše

a nedá se tu stále dlít,

raději nevlhce, nechutně a suše

s červy v své rakvi měkce tlít.

Tak otevřme svoje duše,

otevřme se obzorům a teplé dlani,

otevřme se dobrotě a lidem kol,

otevřme se temnotě jež často hladí,

otevřme se peklu, které je stále v nás

ale ponejprv si otevřme tepny...poté jde vše už mnohem snáz.......