Konec

Zima a mráz pod kůži se vtírá,

krutá to zima a vrabec venku zmírá,

vítr ošlehne ti tváře,

do očí valí se sněhová záře.

Zima a ty nemáš kam jít,

je mráz a ty chceš žít,

naděje mizí větru ve chřtánu,

jen víra říká ja s tebou zůstanu.

Bloudíš a vše stejné se zdá,

tvá nálada nadále upadá,

sníh sype se bez přestání,

ty hledáš místo k přespání.

Na nohou již nedokážeš stát,

bože tak moc chceš spát,

nohy tvé již neunesou tvou tíhu,

ty padáš a uleháš v bílu.

Otevřít oči je tak těžké,

ležíš a vše je hezké,

do mdlob upadáš s úsměvem ve tváři,

neprobudís se, již jen odnesou Tě k smutečnímu oltáři.