Život je absurdně perverzní

Život je tak absurdně perverzní,
když cestou od tebe mijim tvou krásnou ženu
když do cynismu musím oblékat svou něhu,
když nesnesu Slunce a nesnesu den,
když chci si snít svůj morbidní sen.

Život je tak absurdně perverzní,
když nenávidím tvé milenky i tebe,
když z mého chladu samotnou mě zebe,
když přihlouplou hru s maskama hrajeme,
když smutnému životu se spolu smějeme.

Život je tak absurdně perverzní,
když samotu v své duši popírám,
když na lásku jak na zlo nazírám,
když Boha v svém srdci nosím,
avšak jen ďábla o milost prosím.

Život je tak absurdně perverzní,
když po smrti toužím a život mě baví,
když výhra ratia v světě se slaví,
když popírám sebe a jsem na to hrdá,
když citlivá žena je tolik tvrdá.

Život je tak absurdně perverzní,
když chci tě milovat a chci tě opustit,
když chuť vlastní krve chtěla bych okusit,
když budujem vztahy a pak o ně nedbáme,
když svoje svědomí za drobné prodáme.


Život je tak absurdně perverzní,
když jeho zákony stávaj se inverzní,
když svět je plný nesmyslné zvrhlosti,
když místo žití píšu tu blbosti.