Seance

                                  Seance

  Klasickej panelákovej byt. Mára sedí v obýváku v odřeným křesílku, kouří a poslouchá divnou hudbu. Jenom tam tak sedí a kouří a je mu fajn. Náhle někdo zvoní. Mára vstane a jde otevřít. Projde krátkou chodbičkou a otvírá dveře. Ve dveřích stojí Hajzl. Čau. Čau. Tak sem tady. Hajzl se podívá na hodinky. Nejdu moc brzo? Ne. Akorát. Už je to tam připravený. Ukazuje do kuchyně. Hajzl přikývne a zouvá si boty. Mára se zatváří ledabyle, ale ani to moc nehraje. Zvládneš to sám? Jo. Snad jo. Neboj není toho moc. Ne jako minule. Krátce, chraplavě se zasmějou. Mára si jde sednout zpátky do obyváku. Hajzl jde do kuchyně, oblékne si zástěrku a napustí horkou vodu do dřezu. Umývá nádobí. Píská si a práce mu jde pěkně od ruky. Kdyby tak věděl.

    Hraje Kancl. Takovou instrumentálku. Mára přemejšlí a moc mu to nejde. Tak vstane, jde ke skříni se spoustou šuplátek a z jednoho vyhrabe Juditinu fotku. Hodí ji na stolek a ještě vytáhne z baru flašku rumu. Taky ji dá na stolek. Vedle popelníku. Sedne si a poslouchá Kancl. Pak otevře rum, zabrouká si část písničky, kterou tak dobře zná a zhluboka se napije.  To je strašný pití. Ale sedí a poslouchá Kancl a je mu příjemně teplo okolo žaludku. A sedí a poslouchá a slyší z kuchyně jak Hajzl ťuká do nádobí. Už zas ťuká do nádobí, ten hajzl. Přijde mu to k smíchu. Napije se znova a zakucká se. Kazeta dohraje a jenom šumí. Klap. Otočila se a hraje dál. Na druhý straně je namluvená historka o holce z nábřeží: To sme se jednou hrozně zkalili se Sandrou v Dum-dumu a vona musela domů dřív, ale pak se jenom smála, že nemůže hejbat nohama. Půl hodiny se tomu chlámala a pak sem ji musel vodtáhnout i na záchod. Tam se nejdřív . . . .

    Kretén. Proč ji nenechá bejt?Ať de třeba do háje. Já bych neváhal ani vteřinu. Už ne. Z toho už sem vyrost. Mára už neposlouchá. Napije se. Do pokoje nakoukne Hajzl. Už je to hotový. Fajn. Dáš si taky? Ne, dík. Já zas musim. Hmm tak jo. Měj se. A dík. Měj se.

    Mára zůstává sám mezi holejma stěnama. Chtěl si na jednu stěnu pověsit takovej plagát s horolezcema, ale ňák se k tomu nedostal. Ten plagát ještě někde má. Ve stolku. Stejně to je moc fajn plagát. Napije se. Stopne toho kreténa a vymění kazetu. Ale štve ho, že je moc optimistická. Vypne věž a jenom tam tak sedí a pije rum. A je mu zle. Roztrhne fotku a spálí půlku v popelníku. Vidí tu tvář jak se kroutí a černá a rozpadá. Všichni řikali: seš morbid. A taky že jo. Spálí i druhou půlku. Co s ní. Napije se zhluboka a ponoří se do křesla a  je noc a  usíná.