Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Pádování

11. 05. 2012

1359

Autor

Půlnoc

Kým, čím?

Klauny

Stříháme kontext na kousíčky

a lepíme si s ním druhé obočí.

Usínáme v dehtu popelavé touhy,

a čekáme,

čekáme,

čekáme, až zase přijde ten špatný čas.

Bez koho, čeho?

Víry

Měl jsi tak věrný stín ramen.

Záviděla jsem mu, že postrádá agónii vlastní identity,

může být stále s Tebou

a není paralyzovaný citem.

O kom, o čem?

O nepřicházení

Po třetí už to nebolelo,

po třetí už neumíraly ideály.

Jízlivá odpornost potřetí

spočívala v jednoduché pravdě…

zbytečných čistých kalhotek

5 názorů

třetí je zvláštně vyhrocená, i když i ta pointa zavání přílišnou mechanickou jednoduchostí. - druhá není beze smyslu, ale "agónii vlastní identity" mi zní moc promyšleně a "paralyzující cit" moc konfekčně. - byť pravdivý, přeci jen nezajímavý. - první je ještě víc promyšlená a metafory se ztrácejí došeda. - "čekáme, čekáme ..." - dobré do deníku. - chce se mi říct jinými slovy, "pravda" může být nudná. - není-li ovšem za tou stereotypizovanou pravdou předvedených situací potenciál k jedinečnému rozvoji, k jiné "pravdě". - potom by bylo možné nadít se nečekaného. - zatím je to tak napůl. (kurzívu, přiznám se, jsem až na "kalhotky" víceméně ignoroval. - a vlastně i ty kalhotky jsou tam zbytečně dopovídající - vede ke složitým otázkám, jaké je místo poznávací funkce v poezii)