Zkratka

Zkratka

Scházel jsem dolů z jednoho kopce v Beskydech a podle mapy jsem viděl, že značka, po které jsem právě šel, najednou dělá naprosto nepochopitelný několikakilometrový oblouk, aby se pak zase vrátila ke svému původnímu směru.
"Tak to přece nebudu takhle hloupě obcházet, když můžu jít přímo dolů, no ne?", řekl jsem si chytře a když moje značka náhle zahnula doleva, šel jsem prostě dál rovně.
Pokračoval jsem bez problémů po velice pohodlné a široké lesní cestě, až mi začínalo být podezřelé, proč ta značka vlastně nevede tudy, když je tady tak pěkná cesta.
Během několika dalších minut se mi dostalo velice výmluvné odpovědi. Ta cesta mě totiž přivedla na širokou paseku, přes kterou se táhl asi čtyřmetrový plot jak z Jurského parku.
Co to kurva je? Říkal jsem si vyjeveně. Marně jsem se snažil dohlédnout nějaký konec toho plotu na jedné nebo druhé straně paseky. Začínal jsem tušit, že ta značka nebyla vedená obloukem jen tak ze srandy.
No tak co. Původně šla značka vlevo, takže jsem se vydal podél plotu taky doleva.
Po pár metrech jsem za plotem konečně zahlédl nějakou ceduli. Stálo tam: "Přezimovací obůrka".
Ta zdrobnělina obůrka mě fakt dostala. Co v té "obůrce" chovají za krakeny, že tam musí mít takový plot?
No takže obcházení jsem se nakonec stejně nevyhnul, akorát že dál už jsem se musel navíc prodírat špatně prostupným terénem.
Jaké z toho plyne poučení?
Poučení 1: Cesta rovně nemusí být vždy tou nejkratší cestou.
Poučení 2: Pohodlná široká cesta může vést klidně do p... (přezimovací obůrky)

Dodatek:
A ještě mě později napadlo jedno poučení - Když v životě nikdy nesejdeš ze správné cesty, zůstane ti spousta věcí skrytá.