Hadrová panenka

                    HADROVÁ PANENKA
     
          Když byl malej kluk, chodil si hrát na hřiště,
          měl tam houpačku, kolotoč pískoviště,
          sousedovic dcerku, se kterou si hrál,
          hadrovou panenku jí tam z rukou bral.
     
          Tuhle panenku ona sama ušila,
          od ucha k uchu pusu jí nakreslila
          a on by duši svou za ten úsměv dal,
          panenku hadrovou si zamiloval.
     
           A od těch dob s myšlenkou bláhovou
               vzpomíná na panenku hadrovou,
               hledá holku co by jí   byla podobná.
               Za každou druhou se otáčí,
               na panenku žádná nestačí,
               vypadá to, že se jí   žádná nevyrovná.
      
          Trochu povyrost, nastala doba zrádná,
          holek všude dost, a pro něj nikde žádná,
          sousedovic dcerku čas někam odvál,
          hadrovou panenku má on v duši dál.
     
              [: Den co den s myšlenkou bláhovou
               vzpomíná na panenku hadrovou,
               hledá holku co by jí   byla podobná.
               Za každou druhou se otáčí,
               na panenku žádná nestačí,
               vypadá to, že se jí   žádná nevyrovná.:]
     
               Vypadá to, že se jí   žádná nevyrovná,
                       vypadá to,  že   se   jí
                                    žá-dná   ne-vy-rov-ná.