Konec zlého snu

Kdyby mi někdo před půl rokem řekl,
že budu zase milovat,
že budu šťastná – nevěřila bych mu.

Kdyby mi někdo už před třemi roky řekl,
že ve vztahu se člověk má cítit krásně,
že nemá být ve strachu z toho co bude,
když si jeho polovička čichne k alkoholu,
nevěřila bych mu.

Nevěřila bych, že hodní chlapi ještě existují,
 že všichni nejsou zlí, někdy agresivní burani.
Co se nehanbí do své slečny žduchnout …
Ona nespadne, jen udělá pár kroků jinam,
ale bolí jí to, rve jí to srdce a cítí se vinna.
Že něco provedla, že mu snad ublížila svojí přítomností.
A cítí se méněcenná, a myslí si, že si to zaslouží
Že ona nemá právo na to být šťastná.

Škoda, že to nikdo panence neřekl,
že každý může být šťastný,
že každý může být milován.

Už to ví,
jen si tím vším musela projít.
Proč?
Možná kvůli minulosti, něco si dlužili?
Možná mu někdy ubližovala ona.
Karma.
Nezlobí se na něj, odpustila.
Odpustila hrubiánství, ponižování, vysmívání.
Odpustila mu i nevěru.
Odpustila, ale nezapomenula.

Teď děkuje nebesům, že všechno zlý je pryč
že zlej sen skončil a začala její vysněná pohádka …