Sociální lyrika

Byla by to lyrika téměř sociální,

jen kdybych nevěděl…

Když ráno svítá a přichází den,

čte se literatura

v pokleslém baru vzadu za náměstím

a pro něj začíná

svět.

Problémy druhých táhnou oblohou

a on,

bez starosti,

jde do své klasické

práce plné prázdnoty.

Spokojen,

je snad proto horší?

Byla by to lyrika téměř sociální,

jen kdybych nevěděl…

Když večer se stmívá,

tak zvládne šest kousků

ve své hospodě,

pak změní svět

s jistotou sobě vlastní,

vždyť kdyby ti bohatí…

Vážně jsou všichni stejní,

tak jako všichni vrátní?

Byla by to lyrika téměř sociální,

jen kdybych nevěděl,

že pokaždé,

když sfoukne světla

za svým dnes,

se vmísí otázka,

zda není

tak trochu sám…