Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seCimrman učitelem v Dědicích
Autor
Zordon
Ve svém pátrání po osudech Járy Cimrmana, jsem se zaměřil na málo zmapované období mistrova života. Jedná se o několik měsíců, kdy byl učitelem v Dědicích, tehdy ještě vísce nedaleko Vyškova.
U renomovaných cimrmanologů jsem se kolem této etapy Cimrmanova života setkával spíše nesmělým mlčení až ostychem. Proto jsem se rozhodl na vlastní pěst tato bílá místa prozkoumat. Mé zjištění bylo překvapivé. Právě v této době se mistr stal obětí jasné politické perzekuce za své neochvějně deklarované vlastenectví. Proto se domnívám, že tato epocha by měla být náležitě připomínána. Posuďte sami:
V roce 1903 přijal Jára Cimrman uvolněné místo učitele v dědické škole. Cimrmanovou výhodou bylo, že až do svých 16 let byl vychováván jako dívka a tak bez problémů mohl učit i předmět vedení domácnosti určený dospívajícím dívkám. Nečekaně právě v tomto předmětu Cimrman narazil se svým neskrývaným vlastenectví a byl nucen své dědické angažmá předčasně ukončit, ještě před koncem školního roku. Ale nepředbíhejme událostem. Podívejme se na jedinou poznámku z mistrova deníku, která se k tomuto období váže. Dne 28. února si Jára Cimrman zapsal:
Dnes po hodině dějepravy, kde jsme probírali slavnou husitskou epochu, přišel za mnou do učitelské místnosti jeden nesmělý chlapec, nechal za sebou otevřené dveře a zůstal celý rudý stát kousek od nich. Když jsem na něj pohlédl, zeptal se dychtivě: "Pane učiteli, poraďte mi, co mám dělat, abych byl jednou silný a slavný jako bratr Žižka?" Otevřenými dveřmi do vyhřáté místnosti foukal studený únorový vzduch, proto jsem chlapce nejprve vyzval, Klemente, prosím tě, podívej se, co je napsáno na těch dveřích, a ukázal jsem prstem na tabulku s nápisem "ZAVÍRAT!", hošík si tabulku pozorně přečetl, zrudl ještě více a vyhrkl: "Mockrát vám děkuji, pane učiteli," a pelášil domů. Měl jsem z toho špatné svědomí, že jsem jej snad svou příkrostí vyplašil a nedal mu cennou radu do života.
Je vidět, že citlivou Cimrmanovu duši trápil spíše osud vyplašeného chlapce, než vlastní příkoří. Pramenem nám však je C.K. zemský školní archiv. Který obsahuje zápis o kárném řízení s učitelem Jaroslavem Cimrmanem. Ten, jak ukazuje spis, předložil svým žákyním osmi otázkový test z vedení domácnosti. Otázky pod písmeny A až G obsahují banální úlohy týkající se dom, ale poslední otázka byla pro Cimrmana rozhodující. Měla mezi dospívajícími dívkami odhalit pravé vlastenky. Cimrman se jich zde totiž nebojácně dotázal: "Jest lépe plzeňské pivo servírovati k moravskému uzenému či vídeňskému řízku?" Správná odpověď je nasnadě. Cimrman její důležitost podložil větou, která ho stála učitelské místo: "Děvčata, která z vás nezvládne odpovědět na há, nepostoupí do dalšího ročníku!"
17 názorů
Svého času se také Jára Cimrman setkal s Chuckem Norisem, čímž si také podstatně zvýšil IQ.
Stále sršíš nápady (i když jsem tě objevil až teď) /*
Přátelé, pro nás české vlastence jsou Dědice spojeny především s "Milotou z Dědic". Viz:
Roku 1265 se Přemysl Otakar II. postavil se proti odbojné šlechtě. Milota byl zatčen společně se svým bratrem Benešem a rakouským šlechticem Otou z Meissova. Všichni byli uvězněni na hradě Veveří. Zatímco Milota byl uznán nevinným a propuštěn, zbývající dva byli popraveni. Král ho ustanovil zemským hejtmanem ve Štýrsku a udělil mu funkci moravského komorníka. Milota získal na Moravě v jižní části Drahanské vrchoviny území, na nichž založil hrad Dědice.
Významným zlomem v Milotově životě byla bitva na Moravském poli (26. srpna 1278), po níž na něm ulpěla pohana zrádce (zdůrazňovaná zejména v dobách národního obrození, v ovzduší nevraživosti ke šlechtě). V bitvě mu byl svěřen čestný úkol vést první sled jízdy „železných pánů“ – a když jim během střetu vpadla nečekaně do boku záloha, pokusil se zřejmě zachránit situaci tím, že se skupinou rytířů zákeřné útočníky objede a zaútočí na ně zezadu. Bohužel to mnozí pochopili jako ústup, vypukl ještě větší zmatek a bitva byla definitivně ztracena.