Naděje je kuře - aneb báseň s rytmem i rýmem pokulhávajícím :-)

Na půli u vysokých kamenů

zpola jdou nohy za půlnocí,

dvacet dva tisíc je pramenů,

žádný ale nepramení přímo v srdci.

Hraju tu na klávesy bezstrunné

a utrpení zdá se býti menším,

milování beze slova bezslunné,

jak já už se na to jaro těším!

Jaro už přišlo, už je tu dávno,

to jenom vnitřní hodiny se  - tik tak- opožďují,

ráno mi vykvetly šípkové růže,

 keře pilně barvy rosy aranžují.

Je to kuře, co už leze ven,

napůl ještě v bílku živý žloutek,

musí - prostě, protože je den,

i přes úzkost v srdci všech bývalých loutek.

Ráno, ráno je zde,

rozneste tu malou zprávu

do všech lidských schránek,

i tam, kde letáky si nepřejí,

naděje je křehčí nežli vánek.

Naděje, ač bolí - strhaná,

zdává se, že neožije nikdy více,

ale ona bývá všemi mastmi mazaná,

prokope se na svět zhruba do měsíce. J