VESELÁ PIČA

Michala se rozhodla vydat na cestu. Doma posnídala a nastoupila do balónu. Vítr ji odnesl na konec světa. Nevěřila, že skutečně existuje, ale teď, když ho mohla spatřit na vlastní oči, musela uznat, že byl krásný.

*

Život je hrozná záležitost určená pro masochisty. Každý, kdo dobrovolně touží trpět, si ho užije ke vší spokojenosti. A těm, kteří chtějí, aby jim bylo dobře, nezbývá než přijmout tuto ztrpčující ryze negativní fatalitu se vším všudy a bez výhrad.

Třeba rodiče. Odmalička vás vychovávají proto, aby se z vás stal slušný a hodný člověk a co z vás nakonec vyroste?

Surový a neurvalý grázl!

Může za to civilizace. Momentálně prodlévá v rozkladu a neřešitelnou situaci úpadku považuje za úspěch a vrchol pokroku. Na světě existují stovky miliónů hladových lidí a v televizi vám namísto toho ukážou politickou debatu s minimální etickou sebereflexí a maximalizovanou intensitou paranoidní psychopatičnosti. Vládnou nám choromyslné sadistické zrůdy a idioti. Z kultury se stal kýč. Interiéry a exteriéry vystřižené jako z béčkového filmu. Akce a vzrušení se odvíjí v nesrozumitelném chaosu. Jejich fyzický projev je srovnatelný s činností jakou vykazuje slintavkou postižený cholerik, jenž se zasekl na přechodu pro chodce v dopravní špičce a nemůže se pro katatonickou křeč hnout z místa… Je jako z gumy.

Nemáme sebeúctu a sžírají nás ambice, k jejichž dosažení nám schází přirozené vlohy. Idiotem je každý z nás. Jsme spáči. Sen si zaměňujeme s realitou a neštve nás to, je nám to u prdele. Nám záleží jen na penězích. Ty nám jsou nadevšechno – i nad zdravý rozum.

*

K Michale přistoupil ošklivý a zlý člověk. Obořil se na ni. Chtěl peníze. Oslovil ji těmito slovy:

„Naval prachy.“ Jako odpověď následovalo:

„Žádné nemám, jsem chudá,“ reagovala Michala a zbláznila se. Co jiného jí zbývalo? Všichni normální lidé byli nejen hloupí, ale přímo vymazaní. Chovali se jako stádo robotů. Jejich pohyby byly unifikované a nálady sterilní. Povahy triviální a víceméně bezcitné. Chyběla jim soudnost a důstojnost. Kydali kraviny a tvářili se u toho důležitě. Nenáviděli radost a hnusila se jim krása. Všechno potřebovali pokud možno zničené a znečištěné. Voněl jim smrad a zapáchalo decentní aroma evokující mystický trans s příměsí mentálního rozechvění, jež by se dalo připodobnit ke stavu podobnému tomu, jenž následuje po inhalaci rajského plynu.

Najednou vám bylo lehko a připadali jste si neskonale uvolnění. Nestarali jste se o smysl, ani význam a jenom jste prostě byli. Asi tak, jak jste to dokázali v dětství… I když někteří z vás to možná nepoznali ani tehdy.

Co na to říct?

„Vaše chyba!“

*

Michala se stala obětí úchylného vraha. Natáhla brka v mimořádných bolestech. Její smrt byla krutá a trvala pěkně dlouho. Šlo to urychlit, ale to by pak nebyla sranda.

Masový vrah Vilemín Sirka znásilnil nebožku. Poté, co si otřepal z předkožky zbytky ejakulátu, si zapálil Rakovinu a rozhlédl se po krajině, která mu připadala tak trochu mimozemská. Asi halucinuju a nebo jsem se ocitl v ráji, pomyslel si.

Kdy se to přihodilo? To vypadá jako zásah Boha.

„Hej, jsi tu někde?“ zvolal Vilemín, ale Bůh se neukázal. Možná měl strach. Kdoví. Nebo mu na člověku ani pranepatrně nezáleželo.

Třeba jsme jeho ontologické bobky. Vysral nás do vesmíru a spláchl do metafyzické žumpy.

*

Duše Michaly byla spokojená. Cítila se skvěle. Popíjela nektar a přikusovala k němu ambrosii Olympských bohů. Čekala ve frontě do Očistce. To je takový zábavní park. Vstup je zdarma. Atrakce jsou vesměs neuvěřitelné a nedá se na ně zapomenout. Proto takový nával. A občas se dokonce přihodí, že pobyt v něm se protáhne na celou věčnost. A víte, co to je být nekonečný?! Já teda ne.

*

Vilemín típl cigaretu a podlehl melancholii, která se ho ujala s něžnou citlivostí. Honila mu penis, přičemž mu do ouška nemravně šeptala:

„Udělej se! Udělej se!“

Vilemín se skutečně udělal. Jeho sperma bylo řídké a neplodné. Ale takto postižený nebyl jenom on, či několik desítek jedinců. Takto fatálně poznamenáni byli všichni muži na celé planetě.

Setřel si pot z čela, z pusy vypustil: „Uf,“ upravil si kravatu a zapnul kalhoty. Pracoval jako první náměstek ministra financí. Bral astronomické úplatky a jezdil v naleštěném fáru. Jeho nezletilá manželka ho podváděla s jeho nejlepším kamarádem, kterému táhlo na osmdesát a jenž byl natolik zajímavý, že u labilnějších případů vyvolával spontánní výbuchy sžíravého komplexu méněcennosti, čímž je nechtěně doháněl k aktivaci autodestrukčního programu.

Plánovali spolu, že se ho zbaví. Jako nejrozumnější prostředek k dosažení tohoto cíle se jim jevila vražda. Chtěli ho umlátit sekerou a nechat rozleptat kyselinou ve vaně. Potom by se na sebe usmívali až do smrti jednoho nebo druhého… Milovali by se a bylo by to nádherné!

31. května 2012

Petr Měrka