Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Veľké dobrodružstvo

06. 06. 2012
2
10
1187
Autor
Matulo

 

Veľké dobrodružstvo

 

 

V hlbokom lese stál veľký rodiný dom. V dialke tiekol žblnkajúci, asi meter široký potôčik. Hneď pri dome stála kôlňa na drevo spojená s garážou, kde parkovalo modré bmw. Všade vôkol domu bol hustý ihličnatý les, ktorým sa klukatila prašná cesta, akurát široká pre auto. V domčeku bývala babka Gitka s vnúčikom Šimonkom. Babka nedávno oslávila svoje osemdesiatešieste narodeniny a stále sa cíti mlado. Na hlave mala kučeravú parochňu a jej zvráskavenú tvár dopĺňali hrubé dioptrie. Na chodenie ešte nepotrebuje paličku, ale po pár krokoch funí ako ježko. Šimonko mal deväť rokov, krátke blonďavé vlásky a veľké modré očká. Bol chudej postavy, rád sa usmieval a trávil čas s babkou. Jeho najväčšia túžba je, aby bola babička zase mladá a mohla sa s nim naháňať a veselo hrať. Mamička s oteckom mu zomreli v lani pri autonehode. On jediný prežil bez akejkoľvek ujmy na zdravý. Rodičia mu veľmi chýbajú a to dal poznať aj na svojej povahe, keď jeho stav vyšetrovala detská psychologička. Nemal nikoho, kto by sa oňho staral a preto si ho babka vzala k sebe. Keď sa babka pominie, Šimonko bude musieť ísť do detského domova. Veľmi dobre si uvedomoval svoju situáciu a preto robil všetko preto, aby sa jeho babka dožila čo najväčšieho veku. Jedného pekného slnečného dňa sa malý Šimon zobudil, ale v dome bolo podozrivé ticho. Babka nebola v kuchyni a nerobila raňajky ako každý deň. Dokonca ani v posteli nebola. Vystrašený chlapec ju hľadal po celom dome, ale babka nikde. Vyšiel teda von a prezeral sa po zelenej prírode, či neuvidí nejaký známy pohyb, alebo oblečenie, na ktoré je zvyknutý. Prekročil prah dverí a išiel ďalej.

„Babká! Babká!“ volal po celom lese. Pol hodinu ju hľadal a kričal na ňu. Celý unavený a ubehaný si sadol na peň pred garážou so slzami na krajíčku. Zrazu dosal nápad, kde by sa mohla ešte nachádzať. Vošiel naspäť do veľkého domu a zamieril si to rovno do pivnice. Keď otvoril hrubé drevené dvere, pomaličky vykročil schodami dole. Opatrne našľapoval na schodíky, až došiel na pevnú podlahu. Všade bola tma a nič nevidel. Poslepačky hľadal vypínač na svetlo a hmatal rukami po stenách. Zhlboka dýchal a trocha sa bál. Nemal rád tmu, ani strašidelné priestory a pivnica jednoznačne patrí medzi tie najstrašidelnejšie priestory vôbec. Teda až na tmavý temný les. Ten je rozhodne na prvom mieste. Bolo tam také ticho, že počul každý svoj nádych a výdych, každý svoj krok, ktorý vydával šúchajúcimi nohami. Jemné kamienky sa mu drvili pod červenými teniskami značky adidas. Konečne našiel vypínač. Cvakol s ním dohora a priestor sa začal pomaličky osvetlovať. Biele svetlo nesvietilo úplne, len tak jemne blikotalo. Zadná časť pivnice bola plná sudov a všeliakých nádob. Šimon sa konečne osmelil a pokračoval hlbšie do pivnice. Za sudmi boli malé, dokorán otvorené dvierka. Pri jednom sude našiel paličku a vyzbrojil sa s ňou. Smelo sa zohol a podliezol úzky otvor. Svetlo tam nedočiahlo a nič nevidel. Vrátil sa po schodoch naspäť do domu a bežal rovno do kuchyne. Otvoril dvierka na linke, vybral veľkú čiernu baterku, ktorú používala babka keď vypadli poistky a vrátil sa naspäť do pivnice. Prišiel k malým dvierkam, zapol baterku, šuchol sa cez otvor a silné svetlo nádherne osvietilo dlhý tunel, ktorý nemal konca. Chlapec sa rozhodol preskúmať oblasť, v ktorej nikdy nebol a babka mu o nej nikdy nevravela. Jeho krok sa zmenil na opatrný beh. Úzky slíž ktorým bežal, nemal koniec. Už zabudol, prečo tu vlastne je. Zrazu nešlo o pátranie po babke, ale o veľké dobrodružstvo. Hlavou sa mu preháňali myšlienky, ako dlho bude ešte utekať a kam ten tunel vlastne vedie. Z jeho volných myšlienok ho zrazu vyrušili obrovské železné dvere. Nemali kľučku, ale veľké koleso, ktorým trebalo zatočiť. Šimon si položil baterku aby mu svietila na dvere a párkrát otočil železné koleso doľava. Dvere neboli ľahké, ale keď sa chlapec trocha oprel, ozval sa škrípot a dokorán sa otvorili. Zdvihol si baterku, zasvietil dnu a celý prelaknutý ostal stáť na mieste ako obarený. Vypleštil oči, otvoril ústa a skríkol...


10 názorů

DaNdÝ
16. 07. 2012
Dát tip
Supr, Matulo, je dobře žes to sem hodil, jak vidíš může se tu snést řada názorů a kritik, jde o to, aby sis z nich vybral to, co tě posune, poučí, přidá ti do dalšího psaní, a nenechal se odradit pokud jsou někdy kritiky trochu ostřejší. Ale to ty zvládneš, protože vím, že ti jde o poučení a stálé zlepšování svého psaní. Jinak protože jsi to nejdřív zařadil do povídky, klidně si ve svých dílech a úpravě můžeš dát zařazení do prózy na pokračování, ať je to přehledné. Možná bych v kritikách mírně polemizoval s tím zařazením v tématu dětské. Zrovna tuhle jsem v Tvaru četl zajímavý názor Radka Malého, že by se nemělo z pohledu dospělých schematicky posuzovat, co je nebo není literatura pro děti. že i děti dokáží být velmi nároční čtenáři, které zaujmou různorodé příběhy, v kterých si najdou to své. Otázka může být zda zařazení dětské odkazuje k tomu, že může být vhodné i pro dětské čtenáře nebo obsahuje výrazně prvky tematizující dětství. Ovšem i oboje bych řekl, že je v tomto dílku obsaženo. Věřil bych, ž i dítě by se do tohoto příběhu mohlo začíst a zároveň skrze dětského hrdinu nahlížíme detaily dětského pohledu uvažování a dětských emocí. Například tematizovaný dětský strach nebo uvažování směřující spíš k iracionalitě. Každopádně jen tak dál, Matulo, házej sem své texty a aspoň se dozvíš širší paletu názorů.

Matulo
09. 06. 2012
Dát tip
Zatial v tom nehľadaj logiku, lebo ako si písal, nenájdeš ju. Je to môj začiatok a teda aj začiatok tohto príbehu. Celé sa to bude vyvýjať a opravovať. Hodil som to sem preto, aby som videl svoje chyby a nedostatky cez vaše kritiky. Až budem mať viac skúseností, opravím to a spravím z toho skvelý príbeh. Dúfam, že sa mi to podarí aj vďaka vašim názorom na text.

Janina6
09. 06. 2012
Dát tip
Vyprávění je zdlouhavé, plné "vaty", což u hororu docela vadí. Míchání časů na začátku mě taky ruší, nevidím důvod, proč Šimonko "nepotrebuje", "funí", ale hned nato "mal". Neumím perfektně slovensky, ale i tak jsem si všimla některých chyb, třeba "zomreli v lani" nebo "bez ujmy na zdravÝ". V jednom místě "vyšiel teda von", a po chvíli píšeš, že teprve "prekročil práh dverí". Opakování "ktorý nemal konce"... "nemal koniec", nebo "preto robil všetko preto" působí neobratně. Hodně detailů kolem Šimonkova bydlení mi připadne nedomyšlených. Píšeš, že se nastěhoval k babičce teprve po smrti rodičů - takže taková stará paní tedy žila sama ve velkém rodinném domě, a navíc uprostřed lesa? Nejspíš taky řídila to BMW? Je to divné, ale pokud to tak bylo, pak mi připadá nelogické, že je kluk tak vyděšený, když ráno nevidí babičku doma. Určitě musela často jezdit na nákupy, ne? Takže nejdřív by se asi šel kouknout do garáže, než by začal pobíhat po celém lese... Prostě mi to přijde nepromyšlené.

Matulo
09. 06. 2012
Dát tip
Dva tipy písma som fakt neviem ako použil :D Ano, bude to pokračovať.

BMW - je to skratka názvu a preto sa píše veľkými písmenami. Nie rodiný dom ale rodinný dom. Na začiatku píšeš, že dom je v lese: "V hlbokom lese stál veľký rodinný dom." A tretia veta začína: "Všade vôkol domu bol hustý ihličnatý les... " - to je logické, keď sa dom nachádza v lese. Prečo používaš dva typy písma? Bude to aj nejako pokračovať?

Matulo
08. 06. 2012
Dát tip
Diko moc všetkým za komenty. Budem sa snažiť z nich vyťažiť a podla nich sa zlepšiť.

DavidPetrik
08. 06. 2012
Dát tip
Na kratke plose se text uplne zahlcuje zbytecnymi detaily. Jedine, co by to obhajilo, je moznost, ze se jedna o cast prvni kapitoly delsiho textu na pokracovani. Tomu napovida i jaksi ustrizeny konec. Pokud se jedna o text na pokracovani, nemel by byt zarazen mezi povidky. Tim nadhazuje ocekavani, ze text dokaze zit sam o sobe, ze je ucelenym dilem. Zarazeni kategorie jako detske je take nepatricne. Tohle je spise thriller. Doporucil bych se zbavit detailu, ktere nejsou dejove nosne. (Post)moderni povidka na rozdil od realismu 19. stoleti spoleha na ctenarovu fantasii. Tj. prostredi resp. postavy nemusi byt vykresleny do detailu, i kdyby to byla ostazka vlastniho stylu. Text je take dramaturgicky nesoumerny. V prvnim odstavci je pomaly, utahany, nema spad. Rozpohybuje se az v posledni tretine, kdy uz mnoho ctenaru muze ztratit pozornost a trpelivost. Pomohlo by, kdyby prvi polovina byla dynamictejsi. Hned na zacatku prekvapi posun z casu minuleho (byvala babka Gitka) do pritomneho (stale sa citi mlado). Neudrzeni jednotneho casu vypraveni neprospiva konzistenci. Nektere obraty jsou nezvykle, cimz rusi ("prezeral se po zelene prirode", misto porozhledl ze po okoli). Podobne je to s detaily, ktere nejsou nosne anebo dokonce bezdecne vypadaji jako product placement (jen namatkou "pod cervenymi teniskami znacky adidas"). Takove detaily jsou naprosto nepotrebne. At se Vam dari.

Prosecký
08. 06. 2012
Dát tip
Pročistit a ujednotit časy a styl. Vyškrtat, zdůvodnit si potřebnost každé věty.

Matulo
08. 06. 2012
Dát tip
Jasne, diky za radu. Druhý diel bude :)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru