_ Jak u smírčího kamene...

Jak u smírčího kamene
sedíme spolu u jednoho stolu
v hospodě na růžku
ty máš mě, on Marušku
si hlídá v myšlence
do očí plných otázek díváte se zblízka
muška se koupe ve sklence
po vůni lip se mi trochu stýská...

Čí nyní jsem a čí jsem vlastně byla
v součásti letního příběhu?
Teď sedím mezi vámi, abych pochopila
a nemusela prosit o něhu

Úsměv vám dvěma nadevšecko sluší
s jarem se rozpustila všechna vina
stisk vašich dlaní pohladil mou duši
jste oba nad věcí, opravdu láskyplný styl
jako když otec odprošuje syna
a ten
      – už dávno odpustil...