Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Dubnová meditace

27. 06. 2012
5
10
911
Autor
Max Hutar

 

Kvetou třešně a prší na ně

kaštany teprve budou kvést

to je ta chvíle bez dalšího smyslu

než, že se na mne leje voda.

tak přichází bůh - že přichází sám,

obklopen nepatřičným a rozemletým.


Dělal jsem mnoho věcí.

sám i s ostatními,

zlé i dobré, vyprávěl jsem o tom,

zkoušel jsem i chodil na jistotu.

většinou jsem někomu dělal radost,

často jsem to byl já sám.

starosti o mou obživu byly vlezlé jako hnětení těsta,

snil jsem si až jsem se do kýče propadal,

krása se na mne sápávala tak rychle,

že jsem se do ní ani nestíhal zamilovat, ale

dalo se s tím žít.

 

Dali mi toho hodně

a chodilo to tak se vším,

se vším krom bohů.

 

Bohové zase, nakolik tu byli,

mlčeli spolu s kvetoucími třešněmi.


10 názorů

Max Hutar
08. 08. 2012
Dát tip
Poslední otázka něco ve smyslu: "Tak když už se s tím citátem tak kasám, tak aspoň zpochybním, jestli je ten citát vůbec k věci této básně. Za vysvětlení děkuju, zapracuju.

a2a2a
07. 08. 2012
Dát tip
Mimoň, neporozuměl jsem tvé závěrečné otázce, jinak nemám v zásadě nic proti tomu, aby báseň měla, řekněme něco, jako v krasobruslení lyrickou, pomalou pasáž, ale tady snad ani tyto verše druhé sloky, její první části nepůsobí ve smyslu ředění, naopak, také to v podstatě jen popsané životní trýznění působí tíživě a graduje, takže by bylo asi lepší to namísto sedmi řádků vyjádřit třeba jen dvěma či třemi.

Max Hutar
07. 08. 2012
Dát tip
a2a2a: Děkuji za rozbor. Uznávám, že ta báseň by bývala šla ještě víc zkomprimovat, že tam jsou ředící části. Alespoň že plyne! S kýčem druhých třešní asi souhlas. Ale ta druhá sloka tam své místo má - poezie by byla velmi chudá, kdyby musela být konstruována jen z básnických figur. Koneckonců, nedávno v takovém smyslu citoval i vk Gombrowicze (v tom svém sebemrskačském článku): „Prečo mi nechutí čistá poézia? Prečo? V čistej, veršovanej poézii ma nadmiera unavuje; nadmiera poézie, nadmiera básnických slov, nadmiera metafor, nadmiera sublimácie a napokon nadmiera kondenzácie a očistenia od akýchkoľvek antipoetických prvkov – čo prispieva k tomu, že verše pripomínajú skôr nejaký chemický produkt... Poézia nám prerástla do obludných rozmerov a už nezvládame my ju, ale ona nás. Básnici sa stali otrokmi – a tak by sme mohli charakterizovať básnika ako bytosť, ktorá už nemôže vyjadrovať sama seba, ale musí vyjadrovať Báseň. Nebo snad vypadá poezie, která by byla nenařčitelná z této (dnes klíčové?) výtky, jinak?

a2a2a
30. 07. 2012
Dát tip
První sloka pro mne hezká, nejprve tak trochu ledabyle a o to přirozeněji lyrický vstup, jako bys říkal, že třešně kvetou, ale to není nic víc než prostinký fakt, který tě nemine, jestliže otevřeš okno. Pak tam položíš otazníky, proč že ta chvíle nemá smysl a co s tím Bůh, poslední řádek té sloky je zbytečný. Drhá sloka až na poslední čtyři řádky, které ve mne evokují poznání i souhlas, či spíše mi ho znovu připomínají a to není od věci, tak tedy ta druhá sloka je ve své první větší polovině spíše konstatující a schází tam nějaký obraz či metafora. Závěr - tam by stačila ta předposlední sloka, ale trochu neobratná a tak tě to nutilo ještě k tomu dovětku, kde ty třešně, na rozdíl od úvodu vyznívají tak trochu jako básnický kýč. Jinak báseň pěkně plyne.

Čudla
27. 06. 2012
Dát tip
/*

první tři řádky, víc nic


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru