Na stránkách poslanecké sněmovny hackeři objevili porno

Na stránkách poslanecké sněmovny objevili hackeři porno

Tento titulek v různých obměnách otiskly minulý týden s výjimkou lupa.cz snad všechny internetové deníky a mě to opravdu pobouřilo. Ale nepobouřilo mě ani zdaleka porno nebo to, že se dalo najít na stránkách poslanecké sněmovny, ale to jak naše média dokáží překroutit skutečnost. (A jak špatný vztah k pravdě mají lidé, kterým jsme svěřili tvorbu práva a správu peněz z našich daní).

Během chvíle jsem zjistil, že porno by na stránkách poslanecké sněmovny našel i náš pes Kvído, kdyby občas použil Google. Nejen porno, ale i mnoho dalšího bylo totiž dostupné komukoliv bez hackerských znalostí. Na stránkách poslanecké sněmovny (přesněji řečeno na serveru poslanecké sněmovny) byly zcela veřejně vystaveny například účty z banky, osobní korespondence, historie chatu jakéhosi ajťáka se svou přítelkyní, pár osobních fotek, hudba a nějaké to porno. Jak výstižně poznamenal kolega z práce: „Ten kluk to asi teď bude mít těžký, až se ta jeho kočka, se kterou si chatoval, dozví, že půl národa se dívá na fotky ze služebky, kde si užívá se dvěma roštěnkama.“ (kočka = přítelkyně; roštěnka = přitažlivá žena; pozn. autora).

Toho klučiny, který vystavil svá osobní data celému světu, je mi opravdu líto. Jako člověk, který se věnuje tvorbě a zabezpečení webových stránek už od jejich příchodu do Čech, mám docela přesnou představu, co se stalo. Poslanecká sněmovna chtěla ušetřit, a rozhodla se proto tvorbu a provozování svých stránek svěřit vlastním zaměstnancům. „Ajťák“, který to měl na starosti řekl: „No jasně, to je jednoduchý.“ přečetl si příručku „Webovky snadno a rychle pro mírně pokročilé humanisty“ a pustil se do práce. Sněmovna mu k tomu koupila krásný velký počítač, kam má ty webovky dát, až to bude hotový. Když ajťák viděl, jak mu ta práce jde od ruky, koupil si za odměnu nový notebook a data z toho starého si zkopíroval na ten krásný velký počítač, že si to pak doma stáhne, až to bude potřebovat. Odkaz na ty svoje věci z noteboku ale nikam nedával, jen si ho zapsal do notýsku, který nosí vždycky v zadní kapse, ze které se mu ještě nikdy nic neztratilo, takže to bylo fakt bezpečný. Bohužel v té příručce „Webovky snadno a rychle“ byly slepené dvě stránky, a tak si ajťák nepřečetl, že na veřejných webovkách by určitě neměl mít zapnuto „Options +Indexes“, jak hned na začátku nastavil. Tahle dvě slova v konfiguraci webovek ale říkají: „Každý se může koukat na webu i na to, na co nevede žádný odkaz.“ Dílo zkázy dokonal Google. Ten nebohý stroj je totiž vynikající ve hledání čehokoliv, co kdy kdo na internetu zveřejnil. Ovšem jako ostatně žádný stroj ani Google nemá tušení, co činí, ani důsledky toho, co činí.

Jak to bylo dál?

Americký Google byl již dávno hotový se svou prací na poslanecké sněmovně a spokojeně se věnoval jiným snad i zajímavějším stránkám, zatímco se v Čechách v jedné malé kanceláři grafického studia ještě svítilo, přestože byla hluboká teplá letní noc, ve které by Martin dělal raději cokoliv jiného, než připravoval vzhled titulní stránky - pro něj - nezajímavého časopisu pro ženy. Popravdě není jisté, zda byl Martin opravdu grafik a není ani jisté, zda se jmenoval Martin. Co ale jisté je, že byl v kanceláři sám, musel pracovat až do rána a nebavilo ho to. Navíc si vzpomněl na tu tmavovlasou kočku v červených přiléhavých šatech, kterou potkal v poledním žáru na Náměstí Míru, a cítil se tak trochu smutně a opuštěně. Na tomto místě je nezbytné upřesnit, že Martin o hackerech slyšel pouze z televize a že vzpomínka na tu kočku v červených šatech ho přivedla do stavu značné sexuální excitace. Tím se dá snad vysvětlit, proč měl v inkriminovanou chvíli na stole kapesníky, přestože rýmou trpěl naposledy před rokem, a proč na Googlu hledal film, ve kterém by tmavovlasá kočka kopulovala s jedno-jakým mužem v noční kanceláři.

Než se Martin vrátil ke své práci, poslal ještě odkaz na video, které našel, svému zvídavému kamarádovi se slovy: „Dobrej zdroj, je tam toho mraky a bez reklamy :)“. Zbytek příběhu už není jasný. Každopádně Martina překvapilo, když mu jeho zvídavý kamarád druhý den odepsal SMSkou: „dost husty,ted chapu,co tam v ty snemovne porad delaj“.

Asi o týden později kolem desáté hodiny probudil našeho ajťáka, co měl v příručce „Webovky snadno a rychle“ stále slepené dvě stránky, telefon. „Koukej naklusat do práce, máš průser jako hovado.“ zaútočil na něj telefon sotva přijal hovor. Zatímco reproduktorek stařičkého Sony Ericsson V630i pokračoval v nebývale agresívním útoku na právě probuzený ušní bubínek, začínalo ajťákovi pomalu docházet, co se asi stalo.

O pár minut později řekl Roman Žamboch - tiskový mluvčí poslanecké sněmovny - serveru novinky.cz: „Rozhodně musíme popřít informaci, že by internetové stránky Poslanecké sněmovny obsahovaly pornografii, to v žádném případě. Pokud se nějakým hackerským způsobem podařilo někomu něco podobného zvenku na internet umístit, mohla být chyba v zabezpečení webu.“

O pár hodin později se nešťastnému ajťákovi podařilo spravit telefon, který ráno nešťastnou náhodou narazil na zeď, rozlepit stěžejní listy v příručce „Webovky snadno a rychle“, dočíst kapitolu kterou opominul a upravit nastavení webovek sněmovny. A o dalších pár hodin později, když celý zmučený dokončil hovor se svou čerstvě bývalou přítelkyní, došlo ajťákovi, že odkazy na jeho fotky, videa, dokumenty a vůbec už má celý svět a že pouhá změna nastavení dávno nestačí. V podvečer nejpernějšího dne jednoho ajťáka zastavila poslanecká sněmovna webovky za několik set tisíc a nahradila je provizorní verzí, na které hackeři dosud porno nenašli.

Upřímně řečeno, porno má na svém počítači snad každý ajťák. To že toto porno bylo na serveru provozované za peníze z mých daní, je mi úplně jedno. Zaráží mě ale, že lidé, kteří mají na starosti vedení naší země, stavbu dálnic, správu zdravotnictví a v neposlední řadě bezpečnost státu. Lidé, které jsme pověřili, aby nás zastupovali, a dáváme jim polovinu našeho výdělku, že tito lidé nejsou schopni udělat správně ani to, co dokáže každá drobná firma - nechat si levně vytvořit obyčejnou webovou presentaci. A ještě víc mě zaráží, jak rychle a bez zardění tuto svoji neschopnost svádějí na hackerský útok. Jak mám těmto lidem věřit?

Poznámka: Název „poslanecká sněmovna“ píši úmyslně s malým počátečním písmenem, protože tato instituce u mě pozbyla vážnosti. Pojmem Google zde označuji vyhledávač, nikoliv americkou společnost Google, která tuto službu provozuje.