Zmizet

Svědomí tmavě zbarvený, vzpomínky. Zlomený srdce, polibky ve výtahu a pak jak vánek pohladit po tváři a zmizet. Plakat jim na rameni, využít, zneužít a odejít. Malé L na srdci si hřát. Jak hranatého hada, zasyčet a v trávě se ztratit. Dotyky v koutě a pak splynout se stínem. Nenajdeš mě. Stejně jako se ve sprše proměnit na průzračné kapky a odtéct pryč. Daleko. Po víkendu vyprovodit na vlak, bez zpáteční jízdenky. Ráno vylít zbytky studeného kafe, stejně jako zbytky poslední noci. Dlouhé debaty, slova. S nimi se rozplynout do vzduchu. Pokoj naplněný vzpomínkami a přitom tak prázdný. Ve chvíli kdy se zadíváš z okna, proměnit se v černé klapky klavíru. Pochovat, utěšit a stát se tichým slovem u tvého ucha. Otočíš se a je pryč. Naděje zkušeně zašlapat. Já vím, omluvy nestačí. Proto stejně jako polibek na tváři, mizím v nekonečnu.