Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDospívání
26. 07. 2012
4
10
1178
Autor
woodeman
Dospívání
Na bělostné plátno
budoucnosti
tiše
skládám
zmuchlané útržky
vlastní identity
vylovené
z odpadkového koše
života
neslyšně
zavírám za sebou
všechny brány
neskrývaje
strach
z okamžiku
v němž
rozprostře se kolem
temnota
Trvá to někdy
celé věky
než člověk naučí se
čestně
vracet rány
žel přesto
s každou z nich
na misce vah
ledová černá slza přibude
jazýček
vychýlí se nepatrně
stranou
blíž k prozření
že
navždy nezhojeny
zůstanou mnohé šrámy
a
v nebi
pro mne
místo nebude
10 názorů
kocúr
No jo, no, to máš těžký. Každý na své cestě dospějeme někam jinam.
Někdo třeba skončí u pohlaví :o)
Díky za zastavení i za koment.
DeadKennedys
26. 07. 2012
Dead
Kennedys
Já to mám tak, že mne něco napadne, a tak to prostě napíšu.
Většinou jsou to takové "třicetiminutovky", které pak už nijak necizeluji. A tak většinou odpovídají náladě okamžiku.
Tož jsem možná zrovna měl náladu osmnáctky.:o)
V každém případě dík za zastavení a upřímný komnet.
Pouvažuju o něm.