Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDerniéra
Autor
cekanka_ucekana
Čísi smutek se tam zatřepotal, v tom prázdným půllitru se zaschlou pěnou, chvíli narážel do stěn a potom vyletěl proti světlu pouliční lampy. Osamělá slečna zamrkala, jak si vzpomněla na ten sen.
Pes, kterej vypadal, jako tučňák, obíhal v přesným kruhu tmavovlasou hlavu, která ležela v trávě a tmavýma očima se dívala na fialovou polární záři. Tučňák křídlem ryl do ledu, ještě dvěstěpadesátkrát oběhne, řikala jsem si, a ta rozcuchaná hlava popluje na kře.
A v zájmu zachování naší vyspělé civilizace vědci vyvinuli robota, který umí lhát.
Prázdnej půllitr se začíná rosit, brzo začne svítat. Osamělou slečnu zebou bosý nohy, marně se snaží je zatnout v pěst. Prstem kreslí na vlhkej stůl sprostej obrázek, třeba si ho někdo všimne a alespoň se usměje. Začíná svítat a zahrádka je úplně prázdná.
Sedim na zemi se zkříženýma nohama, zatímco jeviště pomalu odplouvá k severu a přemejšlim, jestli jsem vážně jen divák v tomhle komickým melodramatu o samotě a opilých psech. Po obloze přeletěly vrány a do klína mi upustily tři čapí miminka. Jak banální, myslim si, copak nemohla být čtyři?
A v zájmu zachování naší vyspělé civilizace vědci vymysleli vesmírné magnetické štíty.
Tmavá a vlhká noc končí slunečným ránem. Osamělá slečna se protáhla, zhluboka se nadechla, vyplivla do popelníku ožvejkanou žvejkačku a odešla odhodlaně do Tesca koupit pastelky a ponožky. Neni jednoduchý se probudit, zvlášť, když se musíme budit sami. Neni jednoduchý vzít do ruky červenou tužku a namalovat s ní modrý nebe.
Tučňák oběhl poslední kolečko a vyflusanej zabořil čumák do sněhu. Otvor se mu vyříznout nepodařilo a tak mu připadalo, že jeho život nemá smysl a že už nikdy neuvidí žádnou rybu. Šla jsem k němu a pohladila jsem ho po odřeným křídle. Zařval bolestí a vyklovl mi pravý oko. No nic, stejně na levý vidim o moc líp. Hlava se uchechtla a obě oči obrátila v sloup.
A v zájmu zachování naší vyčpělé civilizace je osamělost trestná.
„Tys byla vždycky neřízená střela,“ řek´ moje první láska, „trošku jsi zvážněla.“ Že bych už byla řízená střela? Já bych řekla, že jsem se jenom, konečně, unavila.
23 názorů
Zvláštní textík (říká se něčemu takovému surrealismus?). Je v tom hodně nálady, autentičnosti. Nazapadá to do mého vkusu, ale špatné to není.
Děkuji za avízo a přidávám se k názoru, že nová podoba (především vstupní rozhraní) Písmáku má mnoho nevýhod, ne-li přímo chyb.
Bee, proc se neda kopirovat kritika? Jednou mi ji to smazalo, za vyprselo prihlaseni, podruhy jsem tam nasla preklapy, tak jsem ji chtela zkopirovat a dat znova opravenou- a ono to nejde... Fuu, vylepsenej Pismak!
Libi se mi to- rekla bych, ze gradace vyznamu a vubec. Trochu chyb tam zase je.
Budu se vracet- a pokazdy to bude lepsi jeste. -t-
Snad jsem nedala dvojity avi- jsem tam napsala dolu lidi a pak omylen zaskrtla -- nikomu -- a neslo mi to zrusit, tak nevim..