Rána z Milosti

Tak krotce a tak marně

mě usrkáváš ze sklenky vína

oblečená v černém moru

a zlatém náprstku

tak pomalu a tak beznadějně

mě piješ v lahvi absinthu

až se skoro dávíš a já

flašinetář s Beethovenem

obsazuji orchestr Sex Pistols

a atomových válek bez účinku

tříminutový král a půlhodinový vlastizrádce

ukládám tě na polici

vedle vlastního překladu Bible

jako tu největší legendu ze všech

jsi nástrojem mojí proměny

a skrze tebe se lámu

jak sbírám tvoji bolest

abych s ní dotvořil vlastní

a jediné co zůstane spálené bude tělo

zoufalé bez duše…