Zlatý trek

"Vole, jak že ti to říkaj ? Kennedy ? To jako podle tý kapely ? Dobrý. A můžeš mi říct co s takovouhle přezdívkou děláš mezi těma zoufalcema ? Takový šmejdi, každej jeden z nich tě podrazí a ani to s ním nehne. Jo, velký kamarádi, znám je všechny. Opíchaj ti holku a za rohem tě zvou na panáka. Máš problém ? Nakrměj tě hromadou keců. Experti na žvanění. A nějaký reálný činy ? Nevšim jsem si. Nemel sračky, nikomu z nich bych na cestě nevěřil, půjde do tuhýho a obrátí se proti tobě. Jestli chceš trávit život s bandou podrazáků a poslouchat do nekonečna stejný žvatlání stejnejch kund je to tvoje volba. Ale stálo nás tam dvacet a ty jedinej ses zvednul. Nevěděls do čeho jdeš, ale vyrazil. Nebojíš se. Nemusíš zvedat stopade na bench, udělat pět set kliků ani udělat ultramaratonskej rekord abys byl chlap. O tom to není. Jde o přístup, o princip. V momentě kdy už myslíš, že další krok bude ten poslední, že ti exploduje srdce a nemůžeš se nadechnout - pak víš, že nastal ten správnej okamžik přirazit pedál a začít běžet. Teď se klepeš a snažíš přede mnou nebulet, jo pade na úvod není žádná legrace. Ale něco v tobě je. To já poznám. Něco zvláštního. Jednáš přímo. Jednoduše a bez kliček. To už často nepotkávám. Tak kdybys chtěl někdy dělat něco jinýho, zavolej mi." 1999, Jirka, In Memoriam "Chci ti říct bez zbytečnýho sentimentu, že už s tebou souhlasím. Už jsem to snad konečně pochopil. Zase jsi měl kurva pravdu. Všechny ty ideály co má člověk v mladým věku se musí snažit udržet co nejdýl. Pokud možno na vždycky. Ať jsou sebevíc naivní. Nejsou naivní. Jsou správný. Kdyby víc lidí zůstalo u svých mladých ideálů nebyl by svět zdaleka v takových sračkách v jakých je. A jestli se na mě někdy díváš, promiň, že jsem je kdy zradil. Promiň, že jsem zavrávoral a promiň, pokud ještě někdy zavrávorám, jestli mi zuřivost a pomstychtivost zakryje moji osobnost. Nejsem tak dobrej člověk jako Ty, ale snažím se." 2012, Kennedy