Kytarista

Kytarista

V místnosti vládlo příjemné šero a lehce nepříjemný zápach, na který si ale její jediný obyvatel už dávno zvykl. Byla hluboká noc a on opět cítil tu užírající samotu. Samotu, kterou na nějaký čas dokázala zahnat jen jedna jediná věc. Opatrně vytáhl nástroj a pevně jej sevřel v ruce. Jeho nástroj ho skoro nikdy nezklamal. Byl tu vždy pro něj, když mu bylo teskno. Byl tu vždy pro něj, když se nudil. A byl tu i tuto noc, kterou si s jeho pomocí hodlal zpříjemnit.

Sólo začalo pomalu, prsty se musely rozhýbat. Ale to netrvalo dlouho. Léta pravidelného cvičení přinesla kýžené ovoce a drobné finesy, které se naučil, vedly k jednomu z nejlepších výkonů jeho života. Po extatickém vyvrcholení zhluboka vydechl, pečlivě otřel nástroj hadříkem k tomu určeným a pomyslel si: Už brzy v tom budu natolik dobrý, že své umění budu moci předvádět na pódiu!