Panenky nemají opravdické bříško

Písmenko bylo jiné, než na těch, co stojej dole.

...? Bylo to tohle?

Možná tohle; mně se ty na konci abecedy pletou.

...? A číslice znáš?

Čísla? Jasně.

...? A pamatuješ si, jaká čísla tam byla

Kolem toho písmenka byly jedničky; až budu chodit do školy...

...? Ukaž, které z těchhle tam bylo

Bludiště tam nebylo - tak já říkám osmičce.

...? Tak si ji šktrneme

Taky nula tam nebyla.

...? A které tam teda bylo?

Ta co se jí bojím tam byla! Pětka. Protože Ivetka už chodí do školy a...

...? Ještě nějaké tam bylo?

Taky husička, teda dvojka. Hned za tou pětkou.

...? A ještě na nějaké si vzpomeneš?

No a ještě tahle. Tolik... Kolik je tobě?

...?

A možná taky...

 

 

 

 

 

 

 

 

Viděla. Protože jsem se koukala škvírou ve dveřích. Jenže máma mě zahlídla a houkla na mě, že už mám dávno spát a že dostanu na zadek. A tak jsem hned utekla. Ale slyšela jsem, jak on mámě říká, že bysme potřebovaly na zadek obě. Nebo to říkal, až když byli u mě v pokoji?

Máma byla úplně nahá. Ona tak doma občas chodí, protože je moc hezká. On tolik nahý nebyl a držel mámu za ruku; asi aby nezakopla, když je tma. Bála jsem se, protože měl proutek. Máma říká, že to je kouzelný proutek, co přečaruje zlobivou holku na hodnou, a vždycky mi s ním pohrozí, když trochu zlobím Ale on s ním nehrozil. Neříkal nic, ani se nemračil, ani neusmíval. Jen se na mě tak díval. Nevím, proč se nedíval radši na mámu, protože máma je hezčí a je velká, když má fousatou pipinu. Díval se a pořád nic neříkal. Tak jsem se bála ještě víc. Pak mámě tím proutkem ukázal, aby si jako lehla vedle mě. Jenže jak by si tam mohla lehnout, když se do mojí postele vůbec nevejde? Tak si klekla na zem a pak už se tam vešla. Vzala mě za ruku a pošeptala mi, ať to udělám jako ona, a ať se nebojím. Že je to jenom taková hra. Já se zeptala, jestli jako na schovku nebo na babu a máma řekla, že jo. On se trochu usmál, ale hned zas přestal. A tak jsem si klekla vedle mámy a taky jsem se položila a nebála jsem se; protože jsem měla pyžamo. Máma říká, že před cizími pány nesmím chodit nahá. Prý už jsem na to moc velká, ale já spíš myslím, že moc malá. A on pak tím kouzelným proutkem švihnul a já se lekla, co bude, protože jsem s ním doopravdicky nalupáno ještě nikdy nedostala. Ale nebylo nic, protože to bylo jen tak do vzduchu. Doopravdy to bylo až napodruhé a trochu to mlasklo, to kouzlo. Máma sebou cukla, ale dala si prst před pusu a dělala na mě psst! A ani trochu nebrečela. Asi jí to nebolelo. On třeba není zlej, jen divnej. Nebo možná máma zlobila. Ale neslyšela jsem, že by na ni předtím křičel; jako ten, co ji pusinkoval minulý týden... Já tomu nerozumím; dospělí jsou někdy divní...

A pak to mlasklo ještě mockrát. Už umím počítat do dvaceti a až půjdu do školy... Loni mě nevzali a máma slíbila, že mi koupí nové pastelky. Teď šeptala, že mi koupí ještě panenku, protože do rána prý nám ten proutek vyčaruje spoustu nových peněz. Mámě se peníze občas utratí a pak nemáme žádné, a to někdy brečí. Ale teď nebrečela, i když ten proutek pořád ještě čaroval. A pak přestal, tak jsem se koukla — jen tak jedním okem —, co se děje, a on mámu hladil po vlasech — máma má krásné vlasy — a tím proutkem ji šimral na zadku nebo vlastně asi až na bříšku. A máma trochu kňourala. Myslela jsem, že ji to lechtá nebo že brečí, ale on ji pak celou zvedl. Do náruče, jako když mě máma někdy nese z vany. A asi je hodný, protože jí dával pusinky, jak ji nesl. Takže ji unesl — ptali jste se přece prve, jestli ji unesl...

A pak už nevím, protože za dveře jsem se podívat radši nešla. To kvůli proutku — já náhodou dávno vím, co je to v něm za kouzla, a nechtěla jsem dostat nasekáno, jako máma. Tak jsem se radši schovala pod peřinu. Ale trochu jsem slyšela; tekla voda v koupelně a pak v kuchyni a lžička cinkala. Asi se šli napít, ale limonáda je v ledničce a tu jsem otvírat neslyšela. A už jsem se zase nebála. Vlastně už se vůbec nebojím. Ani proutku ne, protože když s ním mámu šimral, mě s ním občas lupnul. No jo, to jsem ti vlastně předtím neřekla. Dostat sekec je pěkná ostuda. Protože to bolí a pak se brečí. Ale tohle nebolelo; ani málo. To už jsem velká? Nebo že jsem měla to pyžamo...?

A pak jsem slyšela, jak někdo otvírá to auto, co ses na něj ptala. Obyčejné, velké, modré. Hranaté. Plynařské. Stojí tam každou chvíli, protože tam za domem pořád něco dělají. Máma říká, že se v tom vrtaj jak... To se neříká. Ale tohle auto nemělo to blikátko na střeše, jako to, co tam stojí přes den.

A pak už jsem neslyšela nic. Asi spali. Ale mně se najednou spát nechtělo. A medvídkovi taky ne. Tak jsem mu řekla, že zlobí, a nasekala jsem mu. A pak jsem svlíkla panenku — já jsem jí nechtěla nasekat, já jsem jen chtěla ty šatičky vyzkoušet té nové, co mi máma zítra přinese — ale zlobila, a tak dostala. Na holou! Jé, to jsem říkat nechtěla. Ale nebrečela. Tak jsem jí hladila po vlasech a šimrala jsem jí proutkem na bříšku. Jenže panenky nemají žádné opravdické bříško. Tak jsem zkusila šimrat na bříšku sebe. A pak jsem se pořád nadechovala, a víc, a ještě víc, až jsem málem prasknula — ale to jsem taky nechtěla říkat. A neprasknula jsem, protože někdo vzal za kliku. Tak jsem se honem schovala pod peřinu. I s hlavou. A slyšela jsem někoho utíkat. To když vylez ten ožrala nad námi a hulákal: "Ty..." — to já nesmím říkat. On nadělá vždycky kraválu a máma říká, že by ho měli dát pod zámek, ale mně dá někdy bonbon, ráno, a vůbec nehuláká. A nevím, co je to pod zámek, ale myslím, že dole zamknul, protože těmi dveřmi pak někdo lomcoval.

To auto jsem odjíždět slyšela. Tak jsem se za ním koukla z okna, ale jen maličko; mělo červená světla a tu bílou cedulku. Pak hned zpátky pod peřinu.

 

 

A pak bylo ráno. Panenka a medvídek ještě spali. I proutek se mnou spal, ale maminka dlouho nešla. Tak jsem vstala, ale doma nikde nebyla. Asi chtěla nakoupit, za ty nové peníze. Ale nešla hrozně dlouho, a tak jsem dostala strach, že se na mě zlobí. Tak jsem proutek radši dobře schovala a šla jsem zazvonit na Ivetu. To je sousedka, naproti. Čekali jsme na maminku s Ivetou, a já jí to všechno vyprávěla. Ona pak někomu telefonovala. A pak už jste tu byli. Vrátí se? Vy ji hledáte, že jo. Vy ji najdete... Já už nikdy nebudu koukat škvírou. Ani v noci z okna. To už se na mě maminka určitě nezlobí. A i kdyby, ať mi třeba naseká. Jen ať se vrátí. Proutek je schovaný za postelí...

 

 

 

 Za záchranu života do dětského domova 
Sedmiletá zachránila matce život,
nyní jí hrozí odebrání z rodiny

Z rukou předpokládaného sériového vraha osvobodila v úterý zá-
sahová  jednotka  šestadvacetiletou ženu. Při  pátrání sehrála
významnou úlohu teprve sedmiletá dcera pohřešované, která  po-
skytla důležité informace, vedoucí k odkrytí identity pachate-
le a k vypátrání úkrytu.
Sedmatřicetiletý  muž podezřelý ze spáchání sadisticky motivo-
vaných vražd nejméně tří žen je nyní obviněn z únosu a sexuál-
ního  násilí na  ženě a nezletilé dívce. Osvobozená žena  byla
propuštěna z nemocničního ošetření. Dívka zůstává i nadále pod
dohledem  psychologů. Sociální  pracovníci  uvažují o odebrání
dítěte z péče matky.
-plk-

---