Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKratochvíle
Výběr: Jinovata
02. 09. 2012
7
14
1092
Autor
Hoši od Bobří řeky
Kratochvíle
Černobyl nebyl, zato já jsem hned pětkrát!
Štrůdl mi vnucuje jablka, neoloupaná, obubákovaná —
miluje lipovou alej, její kilometrové copy
Záření leze mu z důlku, plutonium vykukuje z očí
Až se mi zrak oběsil ve vrbách při nočním lovu
Kam letopočet, tam vítr posílá plášť, vaří z větví
ulámaných bouří, které voní
čerstvě flekovaným mariášem nad řekou
14 názorů
Hoši od Bobří řeky
06. 09. 2012Hoši od Bobří řeky
04. 09. 2012
;)
"Tu
Muž vyšel. Nesl brašnu a pušku.
Snad se též podivil, ale jen málo, jen
jak se na muže sluší."
Abych se vyjádřil přesněji, snažil jsem se říci, že požadavek na logičnost je něco, co si vynucuje text sám a že tento text si to nevynucuje, že se mi k němu daří poměrně dobře přistoupit jinak, než na základě sledování nějakých kauzalit a podobně. Nejsem nějaký robot, který by ke každému textu přistoupil stejně. Rád se nechám zlákat k odpoutání se od rozumového vnímání, od doslovnosti. Většina textů (nemyslím teď tvých) se tomu ale brání, i když by chtěly být čteny co možná nejuvolněněji. Když to v tom textu není, když tam není něco geniálně spojujícího na pozadí, tak je z požadavku na uvolněnost čtenáře jen dožadování se alibi a na to jsem citlivý - protože to chce docela hodně lidí. Tvé dvě poslední básně, co jsem kritizoval, bych ze svého pohledu označil za dva případy téhož tvůrčího principu. Jeden byl ten dožadující se uvolněnosti čtenáře a druhý ten tuto uvolněnost využívající a rozdmýchávající.
Ze dvou básní těžko něco obecnějšího soudit, jen se snažím nastínit pohyb, který já v tvé tvorbě sleduji.
Hoši od Bobří řeky
03. 09. 2012
ne že by to bylo nějak extra očividně logicky provázanější, ale snad i ten kratší rozsah dodal řádkům váhu a dovolil je z kombinovat skrze současné představení si. Vidím v tom až domáckou českou polní krajinu. Dráždí mne jen ten vtípek na začátku, je to taková spíš klukovina, než opravdový vtip, ale zase to text nějak oživuje autorem, jeho neomalenou přítomností.