Písmák Kónická průrva v planetě Ňuna
Kónická průrva v plášti, další příležitost
dostat se hlouběji do nitra planety Ňuna.
Obléci si oblek, zapnout vakuové zipy pracující
na bázi vyprázdnění zapínaného prostoru.
Chodit tam častěji
Na chvíli tvůj, svěží vzduch
trvá lesu věčnost. Vždy podle rady:
obejmi strom, vyber si takový,
který neobejmeš. Vesnice z paměti
Stíhací pilot letadla
Hoď tam ty klapky a rolák. Robert. Vzlítačka.
Zapadnou ti uši a dostanou se do nich
už jen tvý kluci.
Pocta budoucím mořeplavcům
Procházím plesnivou lodí
její plísní na mém dřevě
a není kroku na ní, který by se obešel
beze mne. Když vlny přehradí tanker
Edinburgh
Město jako za noc přenesené na kameny,
za prahem ráno nově něco jako schod
a pak už místní země špína odrolená ze skály,
která už není špinavá.
Odkaz budoucím rytířům
Moc nezbývalo a zbyly by ti
dva díly toho, cos chtěl mít v sobě ujednoceno,
ztratil bys schopnost vidět se na cestě
z jednoho místa, které je tvůj domov,
Nikdy bych na tebe nezvedl hlas
A teď přijde kruhový objezd. Ne,
musela to být jiná vesnice,
anebo jiné místo v ní.
Pak ale není důvod, abych si na ně pamatoval.
Obvyklé hrdinství
Vždy je tu možnost přiskřípnout si šourek
zavadit bradavkou o vzorek záclony
dosednout na židli přiliš zpružna
- netřeba se bát války.
Čarodějnice
Žes došel až na obzor, nepoznáš
tak, že já jsem na obzoru.
Otýpka hrabí vidlí kos
a zbytkového sena,
Rodný dům
Za chvíli budu sedět, ale
možná jsemraději již seděl
uprostřed parcely určené pro zastavění skladem,
zatím v ještě neopuštěném, prodaném rodném domě,
Benátky
Ale opravdu se proslavil
až svojí hrobkou
i když její plánynikdy nedokončil.
Rozpadlé tělo jeho
Váš byt
***
Vámi do tenka vyšlapaný
koberec pluje parketami
v místnosti sahající zavřenými dveřmi
Pálava
Lednice
Už nejenom lidé,
ale také květiny a stromy, které nepoznáváš,
v zámeckém parku Lednice
Ronin
Záleží mi na věcech obce,
na mezilidských vztazích mezi lidmi a jejich vztahy,
na mezích lidskosti, tedy hlavně na tom před nimi:
to na mezích je zároveň i na okraji mého zájmu,
Poučení pro nejmenší
Ve dveřích je spousta využitého místa,
ale přechodně tam každý může něco položit,
obvykle stěhovaný nábytek nebo kroky.
Když budeš zlobit
Případ
Zapálil si a řekl:
Narychlo opuštěný byt,
ve kterém se ale na nic nezapomnělo.
Nedopalky cigaret
Obřad
Kované při novoročních slavnostech
pletenými copy buší do stromů
Tento obřad řeší mnohé z potíží
této téměř vyhynulé kultury
Víc než Já
Když jsem byl malý Já
plánoval jsem stavbu bunkru v křoví
bez jakýchkoli nákresů a bez představy
plán byl ale přesto zcela detailní:
Pohřební řeč
Ta nezapomenutelná rakev
před tvou fotografií. Lemovaná šípy
silnice o sobě ví. Zasypaná stromy
prsí se hrdinná pole. Doufal jsi, že jsi
To, co klavír
Vždy, když se mi nedívala do očí,
díval jsem se jí do očí.
Znamenala pro mne to, co pro jiného
řezbařina nebo klavír.
Komedie
Otvorem vrtaným pro knot k nám
doléhá jakoby vzdálený zpěv Sirén
co na nás řvou z metru
staví se před oči, které spí
Zápis ze sna
Za chvíli to malé, otrávené auto
smykem předjedeme. Smyk
ve zvenku
chromovaných oknech
Pokus o útěk
Dovádivé dítě, chytil jsem je za rameno,
takové dítě, na které nezapomeneš, když si s tebou chvíli hraje,
ani se neotočilo, to už za něj udělal můj úchop
a rovnou, kdo jste. zeptalo se vystrašeným pohledem,
Pležr nájt styčis
Wen tytŕs end scisŕs kejm doun tu d rúm
wer á wos bórn and keč ap maj splýn
dous tajm tejk kam no metr wej blům
komunikejšn stapt boring Džejms Dýn
Vertikála
Potlučený soustružník, vtažený
vrtačkou do hoblovačky, pákou
vyřadil hradlo, zhasnul a uklidil,
vydal se domů přes most.
Omyl, že
všechny ty nápady v devíti, patnácti letech
pojme až postarší mysl. Osudový omyl, že
který mne popletl, takže
po celý život až do této chvíle
Urbanistický záměr vesnice
Urbanistický záměr vesnice se zdráhal
slučovat s tím, co postavili developři přes noc,
zůstal tak z rána oddělen, ponechán napospas
zánovním stavbám a jejich obyvatelům.
Sen dojíždějícího básníka
Ó chtěl bych být nebo se alespoň stávat
domáckou součástí kavárenského života,
který se odehrává v Praze u Borkovcovců.
Pracuji žel a bydlím ale
Složitá scéna
Za skelety oken jejichž vyklepaný kit
obrátil mi nenechavý palec
přistál holub: uzel na nožce
dožíral zbytky psaní
Mesiáš
Ze všech těch příměsí, které pozměnily
na počátku přísně čistou vodu,
jedna stála na hladině:
bylo ji možné vzíti zpět.
Dočasná melancholie
Mám to již za krátko, promluvil vězeň,
brzy se poděkuji za podržení
vrat, přejdu po zebře silnici z kočičích hlav
a vkročím do krámku, který si nepamatuji.
Obava
V náhodnou hodinu přestalo milé já vládnout
Navždy již vítězství paměti na paměť kdysi
Oživo váníse zdálo všem nakonec trapné
Zeptat se kněze jen jestli to opravdu umí
S koněm
Postaru otočil
kouhoutkem nad koutkem vany
v koupelně společné se záchodem.
Rád by se koupal sní i s koněm,
Křest (nejen) mé sbírky básní
Milí přátelé,
zvu vás na trojkřest sbírek nakladatelství Literární salon(ve spolupráci s pařížským nakl. A verse), kde bude představena také má první sbírka básní
Tak černý kůň tak pozdě v noci
Dále budou pokřtěny tyto knihy:
Diskuse o Kafi 5
Debata o angažovanosti v poezii hýbe českými luhy i háji. Přes nepřeberné množství řečníků, kteří již k problému řekli své, pořád zůstávají některé základní otázky opomíjeny. První opravdu tematické číslo Kafe má ambici k této debatě nově přispět.
Zde můžete o novém čísle časopisu Kafe volně diskutovat.
Obchůzka
Když jsem se přiblížil k místu, kde obzor
půlil můj rodný dům, zpomalil jsem
a došel až na to místo.
Málokoho by nedojala jeho vlastní vzpomínka,
* * *
S určitou lítostí i sebedůvěrou
sám sebe nelituji
ale mohu s tím kdykoli přestat.
Proud procházejících lidí mi strhnul kabát
Moravo moravo
Slévávání vína
tenkrát na rovinách – – –
Ten termín i tu vzpomínku
jsem právě vymyslil
Slunečnice - William Blake
Slunečnice
Vzývám tě – znavená časem – ó Slunečnice
ty která počítáš kroky slunce
svěží a zlatistou hledajíc zem
Hromada pražců
Nejspíš dřevěný pražec, celý od dehtu
jako rezivý, jako z plechu na pečení
léta mytého jen vodou
poblíž leží hnůj a stojí pejsek, se kterým jsme přišli
Ať už ten kůň...
Lawrence Ferlinghetti
Don’t Let That Horse .
Don’t let that horse
eat that violin
Kolekce
V posledních letech nejezdím na vodu,
ale vzpomínám na jeden jez,
který byl těžký.
Nedal se projet bez
Diskuse o Kafi 4
Nové číslo časopisu Kafe je tu s novým číslováním a poprvé také se starým designem. Tématem tohoto čísla je středověká dvorská lyrika. V čísle dále najdete exkluzivní ukázkau poezie Ondřeje Hanuse, kolekci básní Petra Prokopce, povídku od Štěpána Prince, prozaické miniatury autora Hyacint a spoustu řečí okolo.
Zde můžete volně diskutovat o novém čísle časopisu Kafe.
Místa vážnosti
Zajímají mne jednotlivá místa,
jejich jednotlivosti,
jejich místa,
obsazená právě jenom jimi,
Koupání na hladině
Skoč šipku střemhlav, ale ruce
sepjaté k modlitbě nepotápěj.
Pokud se ti to nepodařilo
nejsi věřící člověk.
Napsaná pouze slovy
. napsaná pouze slovy,
překvapivá ve své sdělnosti,
nepochopitelně dohledatelná,
k zbláznění přítomná svou přítomností,
Metr
Stačí jen nemít rozum. Totiž mít ho,
ale ne dobrý, aby se vražda povedla
a detektiv se neocitl v úzkých.
Totiž aby se v úzkých ocitl,
V přítomnosti
Vzpomeň si, co právě děláš,
zkus na to zapomenout,
dobře si zapamatuj, žes to aspoň zkusil
a hned si na to vzpomeň.
Pokračování
Spí ve mně spící milionář:
kdyby se probudil, spal by.
Kdyby se mu něco zdálo,
to by se mu zdálo.
Vzlétni
Vzlétni, jen vzlétni můj smutku,
něčím zkus kolem sebe mávat jako křídly,
nejspíš ale jen upadneš a uleví se ti,
tak rychle, až ti to přijde líto.
***
Ve stáleživé vzpomínce, na kterou si už nepamatuji,
běžím kolem děravého plotu
a mezi námi se mihne sloup.
Už je to pryč, už se to nevrátí, ty laťky;
Pobytová analýza
Abys mi dobře rozuměl – raději ne rozuměla –
ne, že bych měl nechuť se svým životem něco dělat,
ale mám nechuť něco dělat se svým životem
– totiž obráceně.
Šálek psího vína
Plané růže kvetou,
ale nejdou jíst.
Mokrý a nepopsaný list
necháváš zanést prachem a uschnout
Phil a Tina
Phil Marshmallow nikdy nechtěl zabíjet. Byl to ten typ chlapa, kvůli kterýmu se začly točit filmy o nezkorumpovanejch detektivech, který jdou po zločincích jak slepice po flusu a jejichž hrubiánskému kouzlu dosud cudné ženy bez váhání podléhají – samozřejmě až na konci filmu. Tina se ale objevila už na začátku, tak to aspoň Philovi připadalo a nechtěl si vůbec připustit, že by se mohl už blížit konec jejich společného příběhu. Každý milostný příběh přeci musí mít i tu zdlouhavou, milostnou část s hrdličkama, nemůže se hned skočit k únosům a vydírání.
Loučení se svobodou
Plechová hala skomínem
jako by tu stála vždy.
Stojí ale jen navždy
někdy od zimy.
Diskuse o Kafi 1/10
Tak zas vyšlo nové číslo Kafe. Zde máte prostor k diskusi o Kafi jako takovém, ale především o jeho obsahu. Pokud by někdo chtěl svůj názor vyjádřit obšírněji, nechť zašle mail na adresu caskafe@gmail. com Na případné dotazy se budu snažit v diskusi odpovídat.
Diskuse o časopisu Kafe
Milí písmáci,
jistě jste si všimli, že vyšlo nové číslo časopisu Kafe. Na písmáku zatím není místo, kde by se o tomto počinu mluvilo, proto zakládám tuto diskusi. Jaký máte názor na nové kafe, pokud jste ho již četli a jak vnímáte posun oproti prvnímu číslu. Pokud máte co říci k některému z publikovaných článků, tak směle do toho - pokud však máte obsáhlejší, ucelený názor, neváhejte ho poslat mailem do redakce jako polemiku.
Unavený Bob
Bob padl únavou na postel. Matrace byla ještě v igelitu, opřená vedle o zeď, takže si o překližku narazil rameno, pánev a čelo. Ta bolest Boba probrala. Zvedl se, hodil matraci jen tak na postel a samou únavou na ni opět padl.
ale manželku mám klidnou
Vždy jsem chtěl šplhat po skalách
výše než by mne mohlo zranit
abych se naučil přežít
a nelitoval.
Napínavá pohádka o sirkách
Malé dítě si hrálo se sirkami a omylem zapálilo oheň v krbu. Stalo se to v zimě, když z Ruska zastavili přívody plynu a teplárna přestala topit. Navíc nebyl v místnosti příjemný dostatek světla a také komín už začínal dlouhým odpočinkem plesnivět. Dítě od ohně včas ustoupilo a v teple přečkalo několik hodin, až do návratu obou rodičů.
Žádost o znovuzaslání povídek do Kafe
Vážení čtenáři časopisu Kafe,omlouvám se Vám všem, kteří jste poslali své povídky na mail proza@ekafe. eu Technickým nedopatřením se stalo, že tento mail není dosud funkční a případné zaslané povídky tedy nebyly doručeny. Posílejte proto zatím povídky na mail poezie@ekafe. eu nebo na caskafe@gmail.
Vzpommínka na Kuchař
Ten den nikdo nevycházel z domu dál než na zahradu, sousedé se občas po chodníku, přes trávník, či přes plot navštívili, ale příbuzní zůstávali na svém. Každý si hlídal svůj klid, kterého bylo po dlouhé době naráz tolik. Nezáleží na tom, jak k tomu došlo, jestli skončila válka, vybuchl černobyl, přišly povodně a nebo jen po dlouhé řadě pracovních dnů přišel státní svátek. V ten nápadně poklidný den jsem se rozhodl navštívit svou rodnou vesnici, abych si připomenul dětství, což ovšem znamenalo nejprve se přesunout autem z okraje Brna na okraj Prahy.
Časopis Kafe 1/09
Vážení čtenáři,bez delších úvodů Vás chci srdečně pozvat k přečtení prvního čísla časopisu
Kafe
Základnou tohoto časopisu bude interaktivní web na adrese ekafe. eu, který ale zatím ještě není zcela připraven ke spuštění. První číslo časopisu je ale již nějaký pátek hotové, a tak jsme se rozhodli zveřejnit je již teď, byť pouze na provizorní stránce. Plná verze našich internetových stránek by měla být spuštěna začátkem příštího týdne a já vás tam za celý náš tvůrčí tým srdečně zvu.
a2a2a: Minulost, Smrt, Transcendence
Tento text nemá za cíl být plnohodnotnou recenzí, či kritikou, ale jen pokusem o vhled do stavby sbírky, kterou je nutné při čtení zároveň procházet. Také bych prosil o srovnání s vývody kritické recenze od akredita, se kterou nepřímo toto mé čtení a2a2a polemizuje.
Úvodní básně jsou jako pohlazení, glorifikace zlatého věku. Nejdeale pouze o evokace starých a dojemných scenérií, tady bývala pekárna a tady jsme hráli kuličky.
Pošlete kolekci básní do časopisu!
Milí autoři poezie, v připravovaném časopise chystáme rubriku, ve které bude publikována vždy jedna vybraná kolekce či celistvá ukázka ze sbírky jednoho vybraného autora. Ctěl bych tímto požádat ty z Vás, kteří jste schopni sestavit kvalitní kolekci básní a chcete, aby byla publikována v prvním čísle časopisu, zašlete mi ji na mail idril zavinovac seznam cézet ve wordu nebo něčem podobném či v pdf. Ze zaslaných kolekcí bude vybrána jedna, která bude publikována (ostatní budou archivovány). K této kolekci bude tomtéž čísle časopisu publikována kritika a také "kritický rozhovor" s autorem nad touto kolekcí.
Nálezné
Na místě, kde měl mít dům můj známýnašel jsem jen rozvaliny a v nichzarezlou pistoli. Bál jsem se ztuhlou spoušť pokusit povolitaby mi to celé nevybuchlo v dlani- nezažil jsem válku. Se špinavou namířenou hlavnívešel jsem do posledního arkukterý měl ještě strop. Uprostřed na boku ležel klavírrozpadlý hraním i opuštěností- kopl jsem do něj a sklonil pistoli.
Pavučina slov a jeji význam
Výběr internetových básní s názvem Pavučina slov bych nazval výběrem vážně míněné poezie. Jedná se totiž o výběr, zaměřující se téměř výhradně na poezii (když pominu pár krátkých prozaických textů), která se o něco zajímá, která chce být poezií a které se to vždy alespoň náznakem daří. Tyto charakteristiky přitom nejsou vůbec samozřejmé, zvláště, když si uvědomíme, že tento výběr má reprezentovat internetovou tvorbu. Drtivá většina básní každodenně publikovaných na internetových serverech nemá ambice se o něco zajímat, spíše jde o reflexi, expresi či šmodrchání něčeho daného.
Malebné plátno
V krajině bez jediné hory,ale s kopcistínám kosou keřa na něj pokládám své plátno- mezi bodcizačínají dávné doby kvést. Nic už tu neroste,vše jenom setrváváve správné výšce nebo dorůstá. Na spodní okraj rámu dosahuje tráva,a nad ní plody keře,nad nimi můj žal.
Ve víru kašny
Ve stále stejném víru kašnychoulí se malá vichřicea její zvuk je tolik strašnýaž drolí soškám chrliče. Na lodi ani kládě z voruneustojíš to těžiště -nehybné je a do mramoruzapisuje, že nevíš vše.
Polovina
Půlnoční bouři jsem neviděl,pouze na černém nebi v dálcepřes obzor trčící polovinuzapáleného stromu. -Když zapadla i ta posledníviditelná větevjakoby začínalo červenavě svítat- ale po chvíli vyšla tma.
Víc než tajně
Na pomezí důvěryhodnosti
toho, co vidím leží práh
a pod ním prstem nakreslená čára.
Nevím, jestli již začínám
Mám já to zapotřebí...
Sam se smutně ploužil letní nocí podél sadu broskvoní - broskve totiž letos pomrzly. Pozoroval měsíc, jak vychází a zapadá za větevnatý horizont, když přecházel terénní vlnu na jinak rovné polní silnici. Mám já to zapotřebí. utrousil pro sebe trochu nahlas, aby slyšel, jaké to je, když něco takového řekne.
Půlnoc a vítr
Byla už sotva nedělní noc,
lidé se potichu bavili, či spali -
zatímco na poli hlučely v obilí stromy,
na návsi do oken šuměl jen jediný keř.
Noční rozcvička
Na zemi ležel,
že neměl dost síly stát,
sedět v tom pádu
již nestihl.
Hádanka
O sobě mohu šířit lži. Nelze mne ale obvinitze zrady pravdy, jíž jsem já. Budou to jenom hříchy aovinou tě a uštknou abudeš se mnou spát.
Jinaká přebdělost mlžnosti světa
Jak chutná ta jamajská káva, Zámku. Je hořká. Ta má je také hořká. Je ze stejné piksličky a stejné vody, i když, pravda, zaléval jsem svůj hrníček o pár vteřin později než tvůj - z galantnosti.
Mýtus
Často ihned po narození
objeví se bílá krajka v zemi
a vedle ní - trochu špinavá -
máma jako člověk
Ráno v koupelně
Mám sicenejasný,
o to ale naléhavější pocit,
že právě teď je třeba
vyměnit zubní kartáček,
Jsem vlna ve větru
Bože, jsi u mne jak vichřice u vlny- do mne své útesy halíšBože, jsi lůnem jak moře mne za luny- tebou jsem příliv na skály
Přesto
Tvář obrácená k nebinevíkolik se na ni řítí hvězd,poklidně odolává sněnízde.
Na sněžné báni
Za světla, mrazu a za časůhustějších lesů v řidších políchdobývala ses do klasujejž přikryl sníh.
Vypadalas jak draví ptáciletící smířeně do hlíny,přiznávající levitaciaž tehdy mohou-li zabít myš.
Vznášela ses na sněžné báni,snídala zrní a bála se,- aby se ti tak sesypalina hlavu ptáci zpod mračen.
Být správný druh
Začalo sněžit. Na ptáčata,která poprvé zůstávají: něco uvnitř jim našeptává, že na to mají. Přesto však strnula,když zmrzly vody- a zvykem z minulapřišlas jim drobit.
Cíp a rybka
Zbyl jenom zválený
teplý cíp sítě,
na kterém před chvílí
spala rybka.
Nedorozumění
Nebudu vyjídat, co mi chutná
anebo přijímat cokoli.
děravá řeka v údolí s keři
vydírala mé svědomí.
Zevšednění
Kde nestačilo zevšednět již mizí
samozřejmé srdce lípy
Směle je zakrývá nesměle odkrývá
javor list barevný nestyda