Zítra ráno

Být ještě o něco více tuctovým,

rozplynul bych se

v mlhu

a pak bych šeptal,

všem co půjdou touto ulicí,

o všech svých láskách,

pocitech a dlouhém snění

a o strachu

že už zítra ráno…

 

Mít alespoň jednou odvahu

ztišit se

a když ne věřit, tak alespoň doufat,

že není slyšet každý, kdo křičí,

že svět nepřehlédne slepé,

že na konci jedné runwaye

svítí další měsíc

a že ještě jednou

hned zítra ráno…

 

Být ještě o něco více tuctovým,

ztratil bych náladu v šedobílé tmě

a slyšel jen svůj dech,

zapomínajíc na omyly starších

a až by se kolem mě vše zbarvilo do ruda,

tušil bych,

že ještě jednou – ještě toto ráno,

vyšlo slunce.