Orel v jednom restaurantu

Restaurace byla narvaná k prasknutí. James by si sice dopřál klidu na nějakém vylidněnějším místečku, už měl ale dost toho běhání po městě a zdlouhavého hledání.
"Pojď, sedneme si tady," řekl James své ženě a vmáčkl se na volnou židli mezi tlouštíka a celkem pohlednou slečnu.
"No počkej, tady už ale někdo sedí," opáčila Mary, on ale rozhodným tónem prohlásil:
"Na druhý straně stolu je taky volno. Prostě si tam sedni."
Mary přikráčela k místu a neochotně se na něj posadila.
"Takže..." začala Mary, přerušil ji však obtloustlý chlap sedící vedle Jamese.
"No sakra, to je žraso! Mlask!" Muž vydávajíc odporné zvuky si dopřával svůj jemně propečený, sedmisetgramový rostbíf s americkými bramborami a pil přitom točené světlé pivo. Pásek měl povolený natolik, že mu padaly mírně natržené kalhoty.
"Povídej, miláčku, poslouchám." Žena byla tlouštíkem dosti zaskočená, ale pokračovala dál.
"Chtěla jsem říct..." nedokončila větu Mary, číšník, který se zrovna objevil, ji předešel zdvořilou frází:
"Vítám vás v naší restauraci. Budete si přát?" James se ujal objednávky.
"Ano, přineste nám vaše nejlepší bílé víno. K jídlu bych chtěl.. hm... Kachní játra znějí dobře. A ty si dáš, drahoušku... ?"
"No, mě zaujal..." začala žena, když do toho znovu zahlučel muž s rostbífem.
"Božínku! - Chlemst, chramst-" Mary jím byla vyvedená z míry.
"Asi... asi nic," řekla nakonec nesměle po dlouhé chvíli mlčení. "Děkuji."
"Jak si přejete," prohodil zdvořile číšník a odešel směrem k baru.
"O čem jsi to chtěla mluvit, zlatíčko?" otázal se James. Mary vydechla a podívala se na svého stárnoucího manžela.
"Předtím, než mě vždycky tak hrubě přer-" "Úha. - Mlaskyty-mlask! - Brrrk! - Tedy, to bylo něco! Vrchní, proč přede mnou neleží další chod?" Pronesl nezdvořilý pán ve stále se smrskávajícím obleku a užuž vstával, když tu přiběhl číšník s dalším obrovským talířem naditým masovými pochutinami. Tlusťoch se ve vteřině jal jídla.
"Tady to je, pane, velice se vám omlouvám," pravil lítostivě číšník, Mary ale nenažraný muž svým výstupem tak pobouřil, až se zvedla a začala skoro hysterčit:
"Pane, vy se neomlouvejte, to tady tenhle chlap sedící skoro na třech židlích by se měl omluvit nám všem za své chování!"
Muž jakoby si jí nevšímal; dál spokojeně jedl a vyluzoval své nechutné přežvýkavé zvuky.
James se jen s obdivem podíval na svoji manželku, pak s odporem na to ubohé prase. Poté vstal, z pod zadní části saka zručně vytáhl Desert Eagle, tělo z titanového zlata, střenka z kokosového dřeva, nabil a namířil jím na žroutovu hlavu. Ten jí jen otočil a nasadil tupý, nechápavý výraz.
"Chm, to se člověk nemůže ani v klidu najíst?" Chtěl pravděpodobně poznamenat nenajezený panák, teď tlusté tělo bez hlavy, ze kterého se jídlo vracelo ven, vyznělo to ale spíše jako "Plesk!".
"Už můžeš v klidu hovořit, drahá," s úsměvem pronesl James, schoval skvělou hračku se značně silnou ráží zpět pod sako a posadil se na místo.
Mary se na svého muže jen láskyplně podívala a pomyslela si: 'Přesně kvůli tomu jsem si tě zamilovala.'