Písmák Poslední narozeniny
Byl večer jako každý jiný. Alespoň on to tak viděl. Měl zrovna narozeniny. Bylo mu třiadvacet.
Povzdech inženýra Juřičky
Inženýr Juřička byl mírně znechucen, když spatřil tu spoušť v nákladovém prostoru.
"Ihned to ukliďte," zavelel, "za pár hodin má přijít letecká kontrola a nechci, aby mi zvedali mandle i oni. " Juřička odvrátil zrak od rozmetaného monstra a povzdechl si:
"Proč zrovna dneska mi na palubu musí vletět to obrovský mimozemský pako. Kdyby si aspoň počkalo do úterý, to už mám dovolenou.
Orel v jednom restaurantu
Restaurace byla narvaná k prasknutí. James by si sice dopřál klidu na nějakém vylidněnějším místečku, už měl ale dost toho běhání po městě a zdlouhavého hledání.
"Pojď, sedneme si tady," řekl James své ženě a vmáčkl se na volnou židli mezi tlouštíka a celkem pohlednou slečnu.
"No počkej, tady už ale někdo sedí," opáčila Mary, on ale rozhodným tónem prohlásil:
"Na druhý straně stolu je taky volno.
Stručná historie časů - kapitola 2.
Kapitola 2.
Ráno jsem se probudil s pocitem úzkosti. Tým čertic, který mi představil Ďábel, byl už dávno pryč. Úzkost byla vyvolaná snem o Trevoru Grongovi, mučícího mého jediného křečka.
Stručná historie časů - kapitola 3.
Kapitola 3.
Zmrákot jsem se probral snutkáním zavolat Ďáblovi a pěkně narovinu se ho zeptat, jestli o mém pokrevním poutu spronásledovaným věděl. Čertice ovšem vdobě mé mentální nepřítomnosti stihly odstartovat a dostat se slušně daleko od planety, čímž se můj mobilní telefon dostal mimo dosah satelitů a ztratil signál.
Zkusil jsem ještě vysílačku, ale i ta odmítla pracovat.
Stručná historie časů - kapitola 4.
Kapitola 4.
Po nezdařilém přistání, spečení mé maličkosti a setkání se s mým otravnějším bratrem Trevorem jsem si usmyslel, že bychom už mohli být o trošku víc opatrnější. Moje prvotní nadšení opadlo poté, co jedna z čertic, Eleena, myslím, roztrhla zatíženou mapu. Povšiml jsem si též, že papír, na kterém je mapa nakreslena, je toaletní , takže jsem nevěděl, jak k sobě oba díly zase patří.
Vražedné zmatení
Probíhal jsem potemnělými, zatuchlými uličkami, přemýšleje o předchozím činu. Celý svět se mi hroutil před očima. Nebo že bych se já vytrácel ze světa. Neměl jsem teď síly nad tímhle uvažovat.
Úděsný třináctýho II.
Barvité stroužky česneku vykonávaly potřebu na nevelikém vršku, pod starými jedlemi. Já měl sto chutí je všechny pochytat a nastrouhat si je do ovocné polévky, bohužel jsem ale neměl čisté svědomí. Možná bylo čistší než můj posmrkaný kapesník, ale ne natolik, abych si musel znovu měnit spodní prádlo.
Na česnek jsem tedy musel zapomenout.
Stručná historie časů - kapitola 1.
Kapitola 1
Když jsem přišel domů, ani vnejmenším mě nepřekvapilo, že mi vobývacím pokoji stojí Ďábel a prohlíží si fotky zmé poslední dovolené.
Tušil jsem, že asi půjde o něco důležitějšího, jinak by to počkalo až na firemní schůzi, která se měla konat příští týden. Nechtěl jsem na něj ale tlačit a zeptat se na to přímo, na Ďábla se nevyplácí tlačit, ani když jste jeho nejlepší přítel.
Nabídnul jsem mu pivko a navrhnul, že se mrkneme na nový díl naší oblíbené telenovely.
Pedo
Krásné zářijové odpoledne prolomily výkřiky mladých nadějných žáčků, hrnoucích se ze školní budovy, natěšených domů. Někteří se rozutekli do svých domovů, jiní postávali před školou čekaje na jejich starostlivé rodiče. Nevýrazný muž opřený o zeď na druhé straně ulice si povšiml ošuntělého auta, v němž seděl dost odporný chlap. Vozidlo se přiblížilo ke skupince dětí, něčež chlápek stáhl okýnko a začal ratolestem cosi vykládat.
Sněží... Tanky
Byl prosinec a venku chumelilo. Totéž se dalo říct i o ložnici. Ve stropě byla totiž díra velikost ruského tanku T-34/76, který se teď s velkou dávkou destrukce řítil kuchyní, obývákem a přes dětský pokoj na toaletu. Tam se zastavil, z něho vylezl muž v dosti bizarní pláštěnce, vykonal potřebu, spláchl a vrátil se zpět do obrněného vozidla.
Podivná hra
Namířil jsem na něho zbraň. Devětatřicítku. Nenabitou, samozřejmě.
"Polož tu tašku.
Balada o hmyzu a žárovce
Nevelký hmyz vykružoval v malé místnůstce nepravidelné smyčky. Chvíli mu trvalo, než se nemotorně, nepříliš přesvědčivě usadil na rozsvícené a dosti rozpálené žárovce. Krátké nožky se ve chvilce připekly ke žhnoucímu sklu. Hmyz byl zmatený, začal sebou zmítat, což nepomáhalo - připálené končetiny držely, co to dalo.
Zpověď fyzika
Internetová intimní zpověď nejmenovaného jaderného fyzika znějící: "Jsem tak trochu na kvarky. " rozvířila vlnu debat a diskusí.
Jak se později ukázalo, autor nezamýšlel o intimním vztahu s částicemi. Jen se upsal.
Barbar Bar a Skřetí Farma - kapitola III.
Barbar se probouzel. Sluneční paprsky pronikaly polootevřeným okýnkem do chýše a dopadaly na Barovo a dívčino tělo. Barbar ze sebe jemně odsunul lehké dívčiny údy, vstal, protáhl se a vyšel ven na čerstvý vzduch. Znovu se protáhl.
Dvojčecí záležitosti
> Na scénu přichází Benjamin, dvojvaječné dvojče, otec dvou jednovaječných dvojčat Garryho a Granta a také Susie a Stefanie, siamská dvojčata; Susie je ženou Benjamina a matkou G+G
· Benjamin: Neměli bychom to před synem nadále tajit.
· Susie: Ano, musíme mu to již říct…
· Stefanie: …na rovinu.
Že by to bylo jinak?
Gronský důstojník zavelel: "Ghrrttzdfffooooooohafgrfq. " a všichni jeho vojáci do jednoho postupně naskákali do drtiče odpadu. Důstojník se podivil, zavrtěl hlavou a povídá: "Nebo že by to bylo Ghrrtttzzzdffffffoooohafgrifq. "
Úděsný třináctýho
Bylo to jako zítra, kdy budu předvádět předvánoční výprojev o zkažených zemních výpalných kotlinách. Jel jsem po straně po malém náměstíčku posázeném drobnými, nicneříkající korýši, broukaje si při tom. Jak si tak čtu v průvodci o regulačních poplatcích, náhle si uvědomím, že jsem mrtvý. To mě nepřekvapovalo tolik jako fakt, že tuleni zrovna zpívali čínskou národní hymnu s jeleními popěvky.
NeSmysly
Jsem slepý, vidím Tě v šeru noci
Jsem hluchý, slyším Tvé tiché vzdechy
Jsem němý, křičím na Tě do dáli
Nemám čich, cítím Tvoji hebkou vůni
Gr. Anát
Pohlédl jsem na něj skrze rozbouřený dav lidí. Nevšiml si mě. Využil jsem příležitosti, vytáhl jsem granát a hodil na muže. Alespoň jsem si to myslel.
Ozónek
Ták děti, pěkně baštíme. Papejte hezky ozónek, no. Proč ti lezou oči z důlků. To by neměly.
Zbýrečka Básňý
Zbýrečka básňý
***
Ó ty křiklavá změť lidí,
jaký to plán s námi máš,
Meditace
Přemítal jsem. Přemítal jsem o domově, kde jsem vyrůstal. Přemítal jsem o své rodině, láskyplně mě vychovávající. Přemítal jsem o sousedech, kteří byli vždy ohleduplní.
Alkohol pro život
Kráčel jsem dlouhou chodbou. Byla příliš osvětlená a příliš strmá, že jsem z toho byl mnohokrát zmaten a kvůli tomu jsem se vždycky skutálel na začátek. Po asi padesátém pokusu vyšplhat se až nahoru jsem si uvědomil svoji střízlivost. Vzal jsem tedy lahev maxiabsinthu a pořádně si přihnul.
Zabijánoš
George se ohlédl. Nikoho neviděl. Věděl ale, že ho kdosi sleduje. Věděl také, že ten někdo je pověřený jeho zabitím.
Báseň o kulaté krychli
Ty má krychle hranatá,
kéž bys byla kulatá.
Kutáleli bychom spolu,
z mostu, stolu, rychle dolu,
Rutina
Zamrazilo ve mně. Chvíli jsem předstíral, že je vše v pořádku, ale za okamžik to bylo znovu. A zase. Určitě to nebylo tou silně ozbrojenou ostrahou, čekající na každý můj nepředvídaně předvídavý pohyb.
Jedinečný svět
Je to svět pro mě jako stvořený. Obloha modrá, místy brouzdají běloučké mráčky. Dole zase leží hezké zelené paloučky. Nikde žádného živáčka.
Utekla...
Řval jsem jako dítě. Kvůli čemu. Moje děvče. zdrhla s tím parchantem Jimmym.
Podražen.
Mlátili mě. Kopali mi do břicha. Plivali mi na oblečení, na obličej, do vlasů. Po návalu nadávek odběhli se zvoněním do svých tříd.
Karanténa
Karanténa je nelítostná děvka. Zacházejí s námi odporně, jako s divokými zvířaty. Zavírají nás ve špinavých, nechutných čtvrtích, slumech, daleko od centra. Ani najíst skoro nedostaneme.
Očištění
Bylo to velice očišťující. Jako kdybych hledal podstatu sama sebe. Voda byla kalná, tak jako moje svědomí. Ale mozek se mi v ní začínal pročišťovat, za chvili jsem měl úplně jasnou a čistou mysl, jako kdybych se znovuzrodil, všechny zlé myšlenky se vytratily.
Do oblak
Rád jsem létával do oblak. Bylo to pro mě velmi vzrušující, ne-li vzrušivé. Sledoval jsem shora města, řeky, jezera. Někdy jsem i přelétl přes vyšší vrcholky hor, ale to moc často nebývalo, jen když jsem našel nějaké extra, extra silné trhaviny.
Po smrti
Umřel jsem. Tehdy mi to tolik nevadilo, ani pár dní po smrti. Teď mě to ale dost štve. Hlavně proto, že už si nemůžu dát svoji oblíbenou zmrzlinu.
Krásný letní den
Byl krásný letní den. Jako každý krásný letní den ptáčkové cvrlikali, slunce pražilo na vše živé i neživé, svěží vánek mi vanul do tváře, a já stálna stoličce vedle stromu, přemýšleje, jestli ji mám konečně pod sebou podvrhnout. Jako pokaždé jsem se k tomu neodvážil. Krásné letní dny mě vždy dokázaly pěkně vytočit, ale pořád jsem si, přivázaný na tom nedlouhém konopném laně, říkal, bude zima, ještě to nevzdávej.
Barbar Bar a Skřetí Farma - kapitola I.
Byla tma tmoucí. Z šerých a temných zákoutí tmavého lesa začali pomalu vystupovat krvežízniví tvorové připravení na kořist. Každý, kdo slyšel strašlivé kvílení větru v korunách pralesních stromů a hrůzyplné vytí vlkůvů samotářů nebo jiný zvuk spojený se Sarkoickým lesem, dal se hned na útěk. Všichni, kromě jednoho.
Barbar Bar a Skřetí Farma - kapitola II.
Vchod do domku byl ověšen provázky s korálky, které Bar odhrnul a vstoupil dovnitř, načež se ozvalo radostné zahalekání.
„Á, kohopak nám to sem víla Amálka přivádí. Bare, starý kamaráde, copak potřebuješ. “ Barbara oslovil Bachyr, napůl obr, napůl skřet.
Vražedné kyvadlo
Vražedné kyvadlo
Byla jasná chladná noc, něco po dvanácté a naše pětka – Kathy, Peter, Gina, Johny a já – měla namířeno domů znejvětší párty za tento rok. Poslední autobus odtud jsme prošvihli a tak jsme museli jít pěšky. Cesta byla dlouhá, tak jsme se museli někde zastavit a přespat. Ale po cestě tam jsme neviděli moc staveb, jeli jsme převážně přes pole a lesy.
Sem a tam
Šel bych lesem, sem a tam.
Tam a sem bych chodil polem,
přes lučiny, hory, slum,
a když bych něcoschytal málem,
Poslední pokec
Poslední pokec
Marty seděl u počítače skoro celé odpoledne. Od věčného zírání do 19“ LCD monitoru ho už bolely oči, ale on to prostě musel vydržet. Měl napsat nějaký referát, ale moc se do toho nehrnul. Pět řádků asi opravdu nestačí.
Tajemství ztraceného Rukopisu - aktualizace 19.11.
Tajemství ztraceného
RUKOPISU
Kapitola 1. - Benny
Osudová nabídka