Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSaint-Rémy
23. 09. 2012
6
13
1479
Autor
DavidPetrik
vybuchne
duchna
bílá na bidle
židle dle mne
vyklopí den
draný tmou
ovíněnou
tvou i mou
okrovou
klenbou cypříště krvácí
po práci
se potácí
cesta bez konce
rozdrásaná
13 názorů
DavidPetrik
01. 10. 2012
a docela jsi mě naštval/utrhl na cti - sám jsem totiž na "oplácení dost vysazený". fakt to nemám zapotřebí.
petriku, to si mě ale fatkt s někým pleteš. v době, kdy jsem ti psal komentář, jsem tu žádný příspěvek ještě neměl.
DavidPetrik
01. 10. 2012
Hohó, "nekonstruktivní"? To jsou trochu silná slova. Co je vlastně ta konstruktvní kritika, po níž tu kdekdo volá?
Kritika, ať už jakákoli, aby mohla být nazývána kritikou, musí být především dekonstruktivní.
Nikoli destruktivní; a už vůbec ne zlá! (Anebo "hodná", protože "hodné" kamarádské kritiky mají stejnou vypovídací hodnotu o díle jako ty zlé.) Ne. Zkrátka dekonstruktivní.
Pokud ti napíšu: "Ornament, manýra - žel nikoli dostatečně nosná/vynikající. Zbytečný text.",
pokud ti něco takového napíšu -
není to zlé ani destruktivní. Je to holé a věcné konstatování. Zároveň náznak dekonstrukce: manýra v poezii je nějaký prvek, který chce být efektní (poetický), jenže funkčnost...
Tady mi jako "poetická manýra přišel celý text. Je strukturou, která nějak je. Ano, vypadá jako báseň, načíná prostory jako báseň.... Je hravá, ale nikoli dravá (nic nikam neprolamuje), není lživá, ale není ani živá (nic moc podstatného se v ní neudává). Proto mi z toho nakonec vychází - "manýra".
Od manýře ke zbytečnosti je pak už jen krůček. Pokud manýra není dostatečně krásná a skvěle "udělaná" coby artefakt - na způsob dokonalého manýristického obrazu. Tahle konkrétné je však řemeslně celkem slabá.
Při čtení jakékoli nefunkční básně se prostě ptám "Proč?" A často se stane, že odpověď na základní otýzku po smyslu existence konkrétního texu není jiná, než "jen tak", "proč ne" apod. Já se ale ptám "proč ano"? A pokud v textu nenajdu důvod, totiž nějaké skutečně podstatné, dobré, jiskřivé, objevné (alespoň jedno takové) místo, ZA SEBE text prohlásím za zbytečný.
Od důkladnější dekonstrukce bychom se mohli odpíchnout a "konstruktivně" se bavit, jak se podobného vyvarovat a psát poezii, nikoli "básně" (kdo tady píše TAKHLE důkladně strukturované kritiky - ty snad? na to tu není čas ani prostor; a hlavně takové počínání má smysl až v kontextu celku vyššího řádku, než je báseň, tedy cyklu či sbírky; jenže to se už nebavíme o poznámkách pod díly, ale o recenzích).
Nicméně, rád bych se od tebe nechal poučit a obohatit. Takže se rozhodně podobné diskusi nebráním.