29 I Píšu tu po tmě

Ahoj,

děkuji za odezvu a začínám to chápat. Nebudu ti vyvracet přesvědčení, že takové síle jako je řeč je možné velet, já jsem však v této věci zcela opačného mínění. Lidé si ve valné většině pletou svůj úkol, našim úkolem je vnímat, nikoliv soudit či zasahovat do dějů. Na to jsou tu lepší adepti... :)

Co se týká starých Řeků můžu jen říct či opakovat fakt, že zdaleka prvními nebyli.

Zdraví, Tomáš.

 

Na nic vlastního přijít nemůže... ano, to je vlastně pravda, od starých Řeků jsme nic ového nevymysleli... a i oni byli pouze první, kdo to nějak teoreticky popsal. Přesto určité shluky emanací projevů nekonečna originální být mohou ;D

Necháváš se svést, opájet a opanovat jazykem, místo toho, aby tomu bylo naopak. A nakonec se právě proto ukáže, kdo komu velí.

Ahoj, předně ti stejně jako všem ostatním děkuji za kritiku. Dá se nějak rozvést, co z tvého hlediska v mé tvorbě považuješ za chybu nebo spíše, co vidíš jako vyvarování se hodnou věc? Co se týká možného posouzení kdo dopadl lépe nebo hůře, je v daném okamžiku z jisté roviny naprosto nepodstatné a taky vem jed na to, že to nikdy nikdo nerozřeší. Jako Člověk jsem si na jedé z minulých krásných setkání s nekonečnem uvědomil, že údělem umělce je pouze zrcadlit okolní vesmír, na nic vlastního ve skutečnosti přijít nemůže. Jeho volbou je pak možnost takto konat jako bojovník, to znamená bezchybně, za každých okolností a jak nejlépe umí. Já proto píšu pro vesmír.

Vlastně jsi měl před léty pravdu, že píšeme podobně... jen mám pocit, že tys udělal přesně ty chyby, kterým jsem se pokusil vyhnout... jestli jsem dopadl lépe posoudí někdo jiný, bude-li se vůbec obtěžovat. Takže přes sympatie ... anebo právě pro ně... nelíbí.

parada... T*

Jo, tohle dílko se mi líbí. Píšeš pěkně, teda podle mě. Tip*