Síla
všem těm na skalách, v kopcích,
u ohňů březích řek za přízračných nocí
co se narodili,
aby tu s námi zemřeli
Klobouk
mám černý klobouk
estéta
za zády hradba tich
dívám se dívám do léta
Napiš mi báseň
napiš mi báseň, poeto,
co končí nedopsaná
napiš ji, vážně, bude to
modlitba pro pohana
Všem střechám bez jména
všem střechám bez jména
vyryla do tašek
smrtelně hravým dechem
písničku ozvěna
Šel básník večer nadat šeru
šel básník večer nadat šeru
slovy, jež z úst ti seberu
měl místo ostrých v revorveru
na účtu slabik sekeru
Na nebi závěs červánků
na nebi závěs červánků
už slunci zvoní hrana
budí se stíny.
. ze spánku
Kočka se dívá z Košíků
síla
rolnička na stříbrné stuze života
zburcovala les
když den
33 I Dohrány role
dohrány role
sleh gigant na hoře
lysé a holé
neboť tam dole
32 I Dnes zhasnem za snem
jsem piják závratě
co šňupá modrou mouku
smrt zvonek na patě
já světla na klobouku
29 I Píšu tu po tmě
píšu tu po tmě
den tepe na paty
rohatý
kroť mě
28 I Člověče, hanba ti
vlečem se jako psi
už seschlé babyky
s předzvěstí bělavých zim
básníku
22 I Ať se ti blýská nad čely
. a budou se mužové tito
namísto poznání
oddávati pití píva
duch dveřník
24 I To pro ni ještě žijem
nikdo mě nikdá nedonutí
komu budu žehnat za zimničných nocí
jektavý melodram
doba supernova ticha
19 I Být bohém
být bohém
na snovém kanapi
sám s touhou nomádů
pod sebou armádu
13 I Na pravdě živých jména
k ránu
se neklesá
bez hlesu do listí
jsem vězněm noci
15 I Po houbách bývám
po houbách bývám ironický
až zatuhne mi pant
a od teď to tak bude vždycky
ať zpívá
12 I Básník je vrah slov
. je nutno bez stínu iluze počítat s tím,
že každý rytíř slova
je zároveň jeho potencionálním vrahem,
jelikož na každém možném horizontu poznání
08 I Šel dosud
šel dosud Krutihlav
pěšinou s trnem přání
za ním páv
nekonav
07 I Šach a mat do dramat
šach a mat do dramat.
v dobách těch
podivných
šmíráci vesmíru ztráceli tváře
05 I Koruny králů
koruny králů
tepané ze zlata
z žezla dní
prší jedy
04 I Z konce kraje
jsi vzduch
jsi déšť
jsi sama země
ze které planeš
01 I Žil jsem
žil jsem již nějakou řádku let
prapodivným životem
nepozorován okolím útočil ze zálohy
z polic knihoven na ty,
00 I Ke stažení je sbírka Já, tulák
Dobrý den,
rád bych zde oslovil svůj již značně zredukovaný
okruh příznivců a nabídl jim, stejně jako všem
ostatním, ke stažení svou nejnovější sbírku:
17 I Hej...
. hej,
buď mi za svědka
té noci nespavé
kde sníh má krásu hnid
11 I Vzpomínáš?
vzpomínáš
jak jsme prvně kradli
ze stromu bytí divný snář.
spolu tam dolů přes zábradlí
09 I Jsme, Pane
jsme, Pane,
velcí tmáři
z nestálých zpovědnic
a máme místo tváří
03 I Pověz mi, sokole
pověz mi,
sokole,
co sed jsi na runu
z nevole
10 I Co počít?
co počít s nebyty
ve městě za stem honů
kde zpívá zabitý
píseň na jednu notu
26 I A spát až do růžova
. ztratíš mě nad ránem
nahého u bran snění
stanu se havranem
odletím, kde se není.
14 I Řekněte
. blaženi, co jste v panoptiku
blíže ke stromu
má soumrak srpen jako dýku
u pasu následníků
20 I Motýle smrti
kam plyneš
v žumpě Mléčné dráhy
sám s proudem jak ten list.
motýle smrti
23 I Je ticho po dešti
. je ticho po dešti
a bláto na pěšině
vzduch, co se prověští
jak kněžka k čísi vině
31 I V to jitro kalné paměti
. den spěl už k uplakanému večeru
na konci léta pod gilotinou duhy
když započal se podzim slov
ten tulák, tahoun v blankyt strun
21 I Stínadla stínů
stínadla stínů
budu vám za svědka
v zápletce pro vidoucí
červ z listí blínu
27 I Já, tulák
jdu sněhem padlých kadeří
tvým krajem černobílým
já, tulák
který nevěří
25 I Trhliny
. slova, která bychom chtěli nejvíce získat,
je potřeba nejdříve ztratit.
ozvěny. echa do kraje
co v tichu čeká.
02 I Není se komu klaněti
není se komu klaněti
jsme loutky z rytmů
jdu na předsmrtném koštěti
vít tmu
30 I Rým
zde déšť
k zemi padlý v málu
omývá parapet
bídákům vlasy