Kraj, který se rodí dovnitř

Kraj, který se rodí dovnitř

Fenka Bobina ví o světě leccos,

například: když se řekne kolová,

napadnou ji bratři Pospíšilové, mnohonásobní mistři světa.

Nebo bonmot: „Žádám laskavé autory,

aby mě neudili svými nápady

z táborákového klestí.“

(Ve skutečnosti myslí notorické trampy.)

Pro některé bonmoty nazouvá si bon boty -

- „Oui, très bien!“

Francouzsky umí jako Karel čtvrtý v době před narozením.

Zato Karel Moučka, imaginární osoba, je vůl,

omámený tátou, otelený mámou,

šílenství mu píše omluvenky

z poslaneckých lavic.

Nebo ty, Ivane Blatný, být po smrti nám je houby platný!

Dojít do Srchu a zpátky

podél rybníka, přes hadici vedenou

z Liptovského Mikuláša;

cestou se konečně stávám krásnou cyklistkou,

následovanou krásnou korčuliarkou:

nula nula na chlapy.

Nemohu pohnout myšlenkami. Kuňka ještě stojí. By far the oldest bit

of anything around here

Is just under our Feet.

Spát chodím s klíšťaty.

(„A Pája, chodí spát s kým?“)